• Bobina – Same Difference

    V současnosti nejpopulárnější ruský DJ a producent, který si říká Bobina, vlastním jménem Dmitry Almazov, se dva roky po vydání jeho předchozího alba Rocket Ride vydává opět na dráhu elektronické hudby. Jak už jsem psal několikrát, během této krátké doby se celá taneční scéna změnila. Povídačky kolem tohohle fenoménu si necháme stranu a plně se vrhneme na album, které nese název velice příhodný – Same Difference. Ano, stejný a přitom jiný, tak by se dal charakterizovat možná současný stav trancové scény.

    Album obsahuje celkem 13 tracků, spousta z nich vyšla již někdy na singlech + jeden bonusový iTunes track. Převážně se vyskytuje instrumentální produkce – přesně tak, jak je na Bobinu zvykem, ale najdete tady i vokálistky – a to rovnou v současné době ty nejpovolanější. Nemá smysl tajit jejich jména – jde o Betsie Larkin, Anu Criado a Susanu. Krom nich je tu také obsažen hlas nizozemské vokálistky Mariske Hekkenberg. Z dalších kolaborací tu jmenujme ještě tu s Andrewem Rayelem a společným počinem Sacramentum. Hudební zaměření je hlavně na progressive house – trance – trouse, ale objeví se tady i ryzí upliftový nebo dubstepový úlet. Ale vše popořadě.

    Album začíná stejnojmenným trackem – Same Difference. V progressivně pomalejších housových vodách objevujeme nenápadný svět tohoto na první poslech odpudivého alba. Pomalejší tempo může někomu připadat jako tvorba kolegů Bobiny – taktéž ruského dua Aurosonic. Na ploše cca osmi minut tu dostaneme hutný výlet po progresivní galaxii. Příjemné, leč kulervoucí ani zdaleka ne. Druhý track For Who I am je výborným trancovým vokálkem – Anička Criado se tady snaží, a v úderném house-trance rytmu tu dostaneme výbornou zpěvnou nálož podpořenou dropy typickými pro Bobinu. Quattro 372 je trousové peklo, ale melodie je občas dost zlobivá a vy se přistihnete, jak si jí broukáte. Jinak spíše zaměnitelné s tvorbou celé řady Bobinových kolegů. A že jich není málo. Miami Echoes se rozjíždí nenápadně, v progressive stylu, na první poslech připomínající trochu tvorbu Andrewa Rayela. Nenápadné vokálové náznaky se příliš nerozjíždějí a tak mám pocit, že nám tu Bobina zase spíše předvádí všemožné trousové vychytávky. Občas to dokonce zní spíše jako Avicii nebo jiní housoví producenti.

    Susana se rozjela v tracku Playing with Fire. Její hlas bezpečně poznáte, ale občas máte pocit, že to Susana nezpívá – hlavně vysoké partie. A další pozor – nejdřív máte pocit, že je to breakbeat, ale nebojte, je to zamaskovaný dubstep, který se v jednu chvíli brutálně rozjede, a vy nestačíte koulet bulvami. Susana ale luxus vokál. Diamond Hell vyšel na singlu už pár měsíců zpátky, tady je v plné kráse, a musím říci, že nesmírně melancholický trancík, až s postapokalyptickým nádechem vykouzlí nejednu zimomriavku. Sacramentum s Andrewem Rayelem rotuje Armin v ASOTu i svých setech jak blázen, ale upřímně – Bobinova verze je sice údernější, trancovější, ale také mnohem méně melodická, a chybí mi tu ta Rayleovská piánka a vokály. No Substitute for You s Betsie Larkin nedávno zremixoval Andy Duguid a já byl v sedmém nebi. Na Same Difference leží verze z doby, kdy tohle rotovalo na singlech – tedy z loňského podzimu. Je to jedna z top věcí na albu. Úderný, poctivý ruský progressive trance, tak jak ho Bobina umí nejlépe. A track z celého alba rozhodně “nejbobinovatější”.

    Basque The Dog je další techtrance house míchanice, která zní v jednu chvíli dost převrzaně, s breakdownem přesně takovým, jak Bobina dokáže nejlépe. Spousta ruského progressive patosu. Sober Duck je nenápadná progressive trancovka s naléhavým, jednoduchým motivem, okořeněná neuvěřitelnými zvukovými vychytávkami a vokálem “Alcohol”… Jsme v Rusku, tak co byste chtěli :-). Jakmile si pustíte Slow MMXIII, hned si řeknete – to do prčic znám? Ale no jistě – znáte. Coververze hitu Slow od Kylie Minogue je zpívaná Mariske Hekkenberg, jejíž hlas se nesmírně podobá právě božské Kylie. V Bobinově podání máte nicméně chvílemi pocit, jako kdybyste se nechtěně ocitli v nějakém zvráceném úchylném hudebním cirkuse, kde se před Vámi běhají creepy hudební klauni s harmonikou a snaží se z vás udělat šílence. Svým způsobem je to ale silně chytlavé :-)) The Space Track je dalším singlem, který už známe dost dlouho, a z jednoduchého pípacího motivu se dá poznat, že se jedná o lehce housový výlet mezi hvězdy. No a Loving Lies? Nejdřív se asi leknete, a začnete koukat na mptrojku nebo telefon, jestli se Vám náhodou něco nepřimíchalo k albu. Nebojte se, nepřimíchalo. Tenhle závěrečný track je luxusní uplift trance s BPM 138+ alá Aly & Fila nebo John O’Callaghan a zdaleka nejlepší track celého alba. Z nádherného, letně vyvoněného, melodického motivu stříká léto a pohoda na všechny strany a krásně mrazí v zádech.

    Co říci o albu závěrem? Bobina se proti Rocket Ride asi trochu pohoršil. Přidal na trousových vrzačkách, ubral na svém trademarku – progressive trance russian Bobina trance a tak nějak se zašedivěl do průměru všech ostatních producentů. Album není špatné, to rozhodně ne, ale v delším časovém horizontu si asi na nic, kromě Loving Lies, úchylného Slow 2013 nebo For Who I Am asi na nic jiného nevzpomenete.

    01. Same Difference 7/10
    02. For Who I Am (with Ana Criado) 8/10
    03. Quattro 372 5/10
    04. Play Fire With Fire (with Susana) 6/10
    05. Miami Echoes 5/10
    06. Diamond Hell 7/10
    07. Sacramentum (with Andrew Rayel) 7/10
    08. No Substitute For You (with Betsie Larkin) 8,5/10
    09. Basque The Dog 6/10
    10. Sober Duck 6/10
    11. Slow MMXIII (feat. Mariske Hekkenberg) 6/10
    12. The Space Track 6,5/10
    13. Lovin’ Lies 9,5/10

    Napsat komentář

    Informace

    28. 06. 2013, 19:06

    6/10


  • Nejnovější příspěvky

  •