• Armin van Buuren – Intense

    Trvalo to téměř tři roky. Přesně na konci léta roku 2010 totiž Armin Van Buuren vydal desku Mirage. V ní se hudebně opět posunul krapet jinam, více do komerční sféry, než jeho předcházející deska Imagine. Ovšem kdo by tušil, že se za ty tři roky trancová scéna tolik změní, že? Na světě je hudební styl zvaný trouse a všichni producenti se teď snaží horentě vydávat tracky v tomto ražení, jen aby vydělali nějakou tu korunku. Otázka, která všechny fanoušky trápila a vrtala jim v šištičce: „Jak moc se hudebně Armin posune na Intense?“ Bude se stále jednat o jakýsi hudební experiment a koketováním se světem plným trousu, nebo se Armin bude chtít zavděčit svým starým fandům? Otázky jsou to těžké, ale právě 3.5. 2013 na ně Armin odpověděl. Jednoduché slovo – kompromis by se dalo napasovat na desku Intense. Zajímavý obal alba, který snad má napovídat nějaké silné kouzlo Arminovy duše? To necháme na Vás, jen kvituji, že obal desky i nápadité zapsání všech tracků fixou na Arminovy ruce se prostě povedl. A co se skrývá uvnitř desky? Pojďme si to rozebrat blíže.

    Armin Van Buuren se opět rozhodl pod nátlakem komerce desku vsadit především do vokálového sektoru. Z celkem 15 tracků, které se na Intense nachází, je plných 9 vokálových. Z vokálistů byla vsazena karta na celkem běžná trancová jména, takže hrůza ze spolupráce s Will.I.Am nebo Chrisem Brownem či Rihannou tady naštěstí nehrozí. Za všechny vokálisty jmenujme třeba Arunu, Emmu Hewitt, Lauru V, Fioru nebo Richarda Bedforda. Stylově se deska naštěstí obešla bez významných trousových vložek, takže i když se tady nějaké určitě objevují, rozhodně se nejedná o případ W&W nebo Orjana Nilsena. Armin trousové beaty používá, ale naštěstí s rozumem. A co na albu dlouhém hodinu dvacet nalezneme?

     

    Desku stylově otevírá track Intense. Musím uznat, že Armin opět vsadil na melodické, houslové pasáže, které tentokrát doprovází mladá houslová naděje Miri-Ben Ari, slečna z Izraele, která rozhodně ví, jak se tenhle hudební nástroj používá. Armin vloží do toho proggy vložky, takže chvíli slyšíme Gaiu, chvíli Armin oldskůl, chvíli trouse. Prostě takový celkem vydařený experiment, který není vůbec špatný. Jen by to chtělo asi trochu zkrátit, protože kolem sedmé minuty již začíná trochu nudit. Ze všech melodických inter – Imagine, Mirage&Desiderium 207 a Intense je ten posledně jmenovaný asi nejslabší záležitostí.

    Pokračování desky se nese v komerční sféře – track This is what I feel like s kanadským zpěvákem Trevorem Guthrie se totiž už stačil ohřát i v klipové sféře, stačil popudit fanoušky remixem od Davida Guetty a vůbec tak nějak všechny naštvat. Za mě – nebýt remixu od Pepíka, asi bych hluboce zvracel.

    Chcete pokračovat v komerci? Ale tak jo, dejme si další track Beautiful Life s vokálistkou Cindy Almou je spoluprodukován Benno De Goeijlem aka Rank 1 – Arminovým kámošem, který s ním často vystupuje. Hluboké beaty, rázný vokálek, řízné dynamické tempo. To vše tady dostanete v jednom. Jen asi možná trochu zbytečně zpívánkové.

    Dalším trackem – č.4 je Waiting for tonight zpívaný australskou nadějí Fiorou Culter. Track vyšel již v lednu jako singl, který doprovázel nizozemskou komedii In Love With Ibiza. Popová zpívánková komerce, která začíná slibně, ale po čase unudí k smrti. Ostatně si přečtěte recenzi na singl ZDE.

    Pulsar je track č. 5 a zní zpočátku jako solidní trancovka. Tak trošku máte tendenci čekat něco ve stylu Gaii nebo „Coldharbourovského“ soundu, bohužel se tak nestane a Armin to rozbalí do suše znějící trousovky s vlezlým vrzáním, na kterou po čase rezignujete, protože se nese ve stylu, který dneska předvádí každý druhý producent. Pokračujeme šokem v podobě Sound of Drums, který začíná jako kdybyste si omylem pustili lahodný ploužák. Pomalé vokály v podobě americké hvězdičky Laury Jansen se postupně emotivně vygradují v agresivnější vrzavé melodie s trousovými vložkami alá Andrew Rayel, které jsou dle mého názoru příliš rychle utnuty. Nic, z čeho bych si rval žíly.

    Alone začíná tak trošku popově, trošku jako kdybyste si pustili Adama Younga. Laura Evans je typově zaměnitelná hlasem s dalším tuctem podobných hvězdiček. Tuhle nepříjemně vlezlou kopírku This Is What I Feel Like asi rychle přeskočíte…

    Přeskočíte na věc Turn This Love Around, kterou jsem zezačátku celkem dost hejtoval a nenáviděl. ALE!!! Spolupráce s australskými dvojčaty NERVO se nakonec promění v celkem hravě vlezlou, popíkově housovou diskošku, která se vám spolu s vokály Laury V usadí celkem hluboko v hlavě.. No nic …

    Won’t Let You Go je track, který se rozjíždí velmi sice nenápadně tajuplně melodicky, ale poté čekejte syrově údernou a velice energickou nálož. Skoro se málem zadávíte, protože BPM vyleze sakra hodně vysoko. Nebýt vokálů Aruny, která sice text skládala (prý) sama, tak se možná jednalo o nálož celou dobu. Takhle máte pocit, že se někde hlas úplně do basové linky nehodí. Jinak ale celkem překvápko se vším všudy. Přeskočím krátké intro In 10 Years From Now, které slouží jako předehra pro Last Stop Before Heaven – pravá nefalšovaná trancovka ve stylu Gaii. Konečně máte pocit, že Armin ukázal něco ze svého nejspíš dávno zapomenutého umění – vykouzlit výbornou tajuplnou atmosféru a zaujmout. Tohle se mu podařilo. Pokračujeme výletem do vod asi nejvíce trousového ražení. Forever is Ours sází na vokálovou jistotu Emmy Hewitt. V tomhle track vede. Rozhodně se mi ale nelíbí naprosto vyčpělé trousové pozadí, ve kterém Emmička zpívá. Neoriginální, nudné, šedivé, v jednu chvíli dokonce okopírovaný Cosmic Gate piano sound. Prostě totální průser, který bohužel Emma nezachrání.

    Jestli jste si dosud říkali, že si to album asi vůbec nekoupíte, zbystřete sluch, nebo si kupte alespoň track Love Never Came zpívaný britskou trancovou hvězdou – Richardem Bedfordem. Už když jsem viděl tracklist, tak jsem se moc těšil. Tohoto pána, hlavního vokálistu Above & Beyond totiž obdivuju. A Armin se předvedl. Naprosto famozní emotivní vokálovka, která i po 20. puštění vyvolá mrazení v zádech. Troufám si tvrdit, že Armin předvedl jeden ze svých nejlepších tracků za celou jeho kariéru, a tuhle vokálovku srdečně zařazuju mezi nejemotivnější trancové záležitosti historie. Nejdříve zoufalý „Gaia“ sound s melancholicky odevzdaným Richardem, s nádherným textem následně přechází v naději. V naději, která Vám projasní den… Track of the Year?

    Who Is Afraid 138? Asi jste si všimnuli na ASOTU 600, že Armin hrdě nosil triko s tímto heslem. Ovšem album není vůbec zaměřené na tento styl. Nakonec po velkohubých prohlášeních tu máme jen jeden track. Není to špatné, ostatně – Arminovi se to povedlo – jedná se o klasický trancík se zajímavými „vokálovými“ vsuvkami. Pěkný breakdown, tajuplná atmoška s baleárskými kytárkami, ale proč je to jenom jednou na albu? Finální Reprise je vlastně rocková verze Who Is Afraid a zcela přenechána v produkci Arminova bráchy Ellera a jeho kapely Bagga Bownz. Jedná se o takový roztomilý úlet, který ale už celkově hodnocení neovlivní. Názor na album jste si už totiž stačili asi touto dobou udělat.

    Závěr: Album je rozhodně smutnou tečkou za kdysi nádherným stylem trance. Podle mého názoru se Armin snažil odvděčit všem a vytvořil jakýsi kompromis, který Vás za srdce příliš netrhne. Obsahuje pár výborných pasáží, naprosto úchvatný track s Richardem Bedfordem a tunu nepříjemných, často vlezlých komerčních pop-trousovek. Podařilo se sice objem trousu snížit na únosné (rozuměj pro Armada Music) minimum, ale přese všechno se jedná o celkem nudný výplach, který pro mě ukončil nějaký bližší zájem o Armina Van Buurena a jeho další produkci. Tak snad remixová verze přinese nějaké pěkné verze.  Armin se sice snažil a vytvořil důmyslnou desku, která je technicky vymakaná, ale pro mě asi v dlouhodobém měřítku postradatelná.

    1. Intense (feat. Miri Ben-Ari) 8/10
      2. This Is What It Feels Like (feat. Trevor Guthrie) 3/10
      3. Beautiful Life (feat. Cindy Alma) 6/10
      4. Waiting For The Night (feat. Fiora) 6/10
      5. Pulsar 7/10
      6. Sound Of The Drums (feat. Laura Jansen) 7/10
      7. Alone (feat. Lauren Evans) 4/10
      8. Turn This Love Around (vs. NERVO feat. Laura V.) 6/10
      9. Won’t Let You Go (feat. Aruna) 7,5/10
      10. In 10 Years From Now
      11. Last Stop Before Heaven 8,5/10
      12. Forever Is Ours (feat. Emma Hewitt) 5/10
      13. Love Never Came (feat. Richard Bedford) 9,5/10
      14. Who’s Afraid of 138?! 7/10
      15. Reprise 6/10

    Druhý pohled od Martina Rudolfa

    Než se pustím do jednotlivých tracků, rád bych zde stručně shrnul celkový pohled na album. Nepovažuji se za nějakého hatera, ba naopak snažím se vždy k hudbě chovat pozitivně. ALE! Nemůže tomu tak být vždycky a milý pan Armin van Buuren mi v podobě Intense naservíroval do sluchátek takový odpad, že se mi to album nechce ani krást (běžně si hudbu kupuju). Za prvé většina tracků je pop-house, a to navíc hnusný (zlatý David Guetta). Za druhé se na něm objevuje spousta vyloženě hnusných vokálů, uječených, umňoukaných, jako kdyby ty vokalistky někdo tahal za uši… Za třetí jsou melodie na albu tak laciné, až je mi z toho zle. Žádné táhlé tóny (je tam PÁR výjimek), ŽÁDNÉ EMOCE (opět 1-2 výjimky), tohle prostě nemá s trancem nic společného. Všechny tracky jsou tvořeny podobným beatem a jakýmisi prapodivnými „melodiemi“, nevím, jak bych je lépe popsal než cinky-linky (pouze jednotlivé údery do klaviatury, nikam se to nevyvíjí). Nevím tedy jak vás, ale mě kolega Armin vrcholně zklamal…celkově mám z Intense pocit, že jeho touha po penězích dosáhla vrcholu.

    Nyní tedy k jednotlivým trackům

    1. Intense (feat. Miri Ben-Ari) 7/10

    Dobré intro, spojení EDM s houslemi se mým uším jeví překvapivě dobré. Jedná se o jediný track alba, kde mi nevadí ding-dong melodie, tady mi to zkrátka nějak sedí J. Jenom ten drop je hrozný, takový nijaký, nudný… nelíbí se.

    1. This Is What It Feels Like (feat. Trevor Guthrie) 6,5/10

    Jediný track, u kterého se mi líbí vokál, a to hodně… což je bohužel vše, neboť po hudební stránce se jedná o neuvěřitelnou pop-housovou slaďárnu… Ještě, že k tomu vyšlo nadupané remixové EP 😉

    1. Beautiful Life (feat. Cindy Alma) 1,5/10

    Nechutná cinky-linky melodie, naprosto odporný, uječený vokál, prapodivný bassline, který mému sluchu vůbec neladí a divný beat, který mi vůbec nekoresponduje se zbytkem. Pop-house jako vyšitý, inu jak kolegové s oblibou říkávají: „Z tohohle je mi na zvracení…“ 😉

    1. Waiting For The Night (feat. Fiora) 0,5/10

    Tohle nemůžu ani slyšet, jeden z nejhorších tracků, co kdy prošel mými sluchátkami. Kriste pane lacinější melodii a odpornější vokál snad na internetu nenajdete… 0,5 bodu za beat a já si jdu pustit Justina Biebera…

    1. Pulsar 8/10

    Bezpochyby jeden z nejlepších tracků na albu, ostatně jeden z nej co jsem kdy slyšel od Armina. Já mám vrzy vrzy melodie hodně rád a tenhle track má konečně náboj, jiskru…není to jen stupidní ding-dong.

    1. Sound Of The Drum (feat. Laura Jansen) 5,5/10

    Tuhle melodii bych ještě skousnul, drop asi celkem taky, i když je to hrozná nuda… Vokál zní, jako kdyby Lauru tahali za cecky….chjo :/

    1. Alone (feat. Laura Evans) 2,5/10

    Řekněme nejhorší vokál na albu, ať to nezní blbě a zbytečně negativně. Po hudební stránce taktéž hrůza, body za to, že dingy-dongy je do jisté míry omezeno.

    1. Turn This Love Around (with Nervo) (feat. Laura V) 3/10

    Tohle se nepodařilo, track mi zní jako kdyby se Armin a Nervo nemohli shodnout do jakého stylu jej finálně zařadí. Má totiž typicky housový beat, který se mi líbí, ale dejme tomu transový bassline a opět nechutné cinky-linky… O vokálu se radši ani nezmiňuju…

    1. Wont Let You Go (feat. Aruna) 4,5/10

    Hrozná škoda…Arunu jsem si po Live Forever (with Ferry Corsten) celkem oblíbil a nyní přichází novinka, kde chuderka zní jako na smrtelné posteli. Hrozná nuda, kterou v mých uších zachraňuje masivní beat! 😉

    1. In 10 Years From Now

    Hmm takový chill-outek uprostřed alba…ale tak proč ne, zní to celkem fajn 😉 (nehodnotím)

    1. Last Stop Before Heaven 6/10

    Tohle už je trance, který nezní až tak špatně…to, že tam nejsou vokály tomu jen přidává 😉 Z mého pohledu bych trošku vylepšil melodickou stránku věci 😉 Ale pořád je to celkem nuda…nikam se to moc nevyvíjí…

    1. Forever Is Ours (feat. Emma Hewitt) 5,5/10

    Emmu prostě nesnesu, její hlas je něco, co mé uši vyloženě nesnáší, je mi líto…. Po hudební stránce je Forever Is Ours ovšem vydařené, luxusní beat, melodie se dá poslouchat…vyloženě potřebuju instrumentálku 😉

    1. Love Never Came (feat. Richard Bedford) 6,5/10

    Ne, že by se mi to nějak líbilo, ale nemůžu o tom v žádném případě říct, že se mi to nelíbí… J. Richard nezpívá špatně, ačkoliv mírně unyle. Po hudební stránce bych možná konečně poznal, že je to Armin, tenhle track má energii, más měr, má emoční hodnotu! 😉

    1. Who´s Afraid Of 138?! 3,5/10

    Celá tahle estráda kolem WAO138?! byla ze strany Armina a Armady nechutně komerční a vrcholně trapnou záležitostí. Chtělo se mi až brečet, když jsem pozoroval, jak jim lidi takové lži žerou… A ve finále, přesně jak jsem předpovídal, jeden track, a to ještě nikterak zajímavý. Zkrátka mně se uplift nikdy nelíbil a asi ani nikdy nebude…

    1. Reprise (feat. Bagga Bownz) 2,5/10

    A tohle se mi pro změnu vůbec nelíbí… Nemám rád zvuk kytar a celkově je to jakési táhlé, bez šťávy…

    1. Humming The Lights (with Gaia) 9/10

    Bezpochyby nejlepší track na albu, jen škoda, že na něj Armin pravděpodobně ani nesáhnul… dávám tedy 9/10 Bennovi De Goejimu a do celkového hodnocení alba tento track NEPOČÍTÁM! J

    Zde je aritmetický průměr bodů: 4,5/10

    Závěrem bych zde rád pronesl, že upřímně doufám, že se Armin nevydá housovou cestou… a to ne proto, že bych měl něco proti housu, ba naopak…ale proto, že mu to těžce nejde… 😉

    Napsat komentář

    Informace

    03. 05. 2013, 19:57

    5/10


  • Nejnovější příspěvky

  •