• Jak jsem točil klip s Jay-Z & Kanye West

    Jay-Z a Kanye West. Dvě osobnosti, které patří bez debat mezi současnou špičku černé muziky. Jeden má za sebou “The Blueprint 3”, druhý “My Beautiful Dark Twisted Fantasy”. Masterpieces. Géniové se spojili a stvořili album “Watch The Throne”, přičemž singl “No Church In The Wild” se rozhodli natočit v Praze.

    Stojíš v zástupu policejních těžkooděnců, kteří jsou stejně oblečení jako ty. Potíš se. Je sice podvečer a slunce už není tak silné jako v poledne, ale v zelené kombinéze obepnuté chráničema a vestou cítíš ztékat každou krůpěj potu. V ruce držíš těžký plastový štít s nápisem POLICE a hledíš dopředu. Rozhled máš rozmazaný, přes zašlé plexisklo tvé helmy vidíš spíše siluety a všudypřítomný dým tě dráždí na sliznicích. Navíc tady takhle stojíš už pár hodin a cítíš, jak tělo slábne. Proti tobě stojí a hrozí více jak stovka demonstrantů svírajíc v rukou rozličné předměty a už se těší, až tě s nimi zasáhne. Na povel vystartují tvým směrem. Už se blíží, už jen pár metrů a schytáš to. První proti tobě nabíhá menší tlouštík zahalený v šátku a černé mikině. Skáče proti tobě a ty ho štítem snadno odrážíš. Po něm kluk, asi kolem dvacítky, který už ti pár ran uštědří. Následuje stokilový dvoumetrový hromotluk. Nejsi sice žádné tintítko, ale jemu se nemůžeš rovnat. Ze všech sil tě kope do štítu, který tě setrvačností řeže do nohou. Několik kopanců dostáváš přímo do těla. Modřiny se objevují rychleji, než je stačíš počítat. Vzduchem létají dlažební kostky, dělobuchy explodují jen pár metrů od tebe, zelené lasery prostupují oblaka kouře a vypalují ti sítnici. Zdá se to nekonečné, když tu najednou slyšíš sirénu a to je povel pro konec. Demonstranti si sbírají kameny a vracejí se zpátky na místa. Pokládáš na zem štít a helmu a pozoruješ, jak tví kolegové znaveně padají k zemi jako hrušky. Po pár hodinách se jim přestáváš divit. “Dobrý, sjedeme si to ještě jednou!”

    Na internetu sis našel inzerát a myslel sis, že to bude sranda. Americký rapper Kanye West, který vloni vydal společnou desku s Jay-Zm “Watch The Throne” natáčí od 27. do 29. dubna 2012 v Praze videoklip k sedmému singlu “No Church In The Wild”. Víš, že konkrétně tenhle singl v Česku nikdo znát nebude, protože rádia ho nenasadí, ale minimálně v americké hitparádě se mu dařit bude. Navíc vzniká natáčení pod dohledem francouzského režiséra Romaina Gavrase, který má za sebou klipy “Civilization” a “Stress” elektronické dvojice Justice a hlavně “Born Free” a letošní “Bad Girls” britské umělkyně M.I.A., což je jeden z nejzajímavějších klipů roku 2012. Tak nějak tušíš, že i tenhle neprojde kolem bez povšimnutí. Gavras, člověk s vizáží mladšího Zdeňka Trošky, prohrabujíc si svůj plnovous a kouříc jednu za druhou je velký talent a perfekcionista, přesto ale nezapomíná na slušné vychování, podává si ruce se štábem, děkuje, po nikom nekřičí, jen se snaží odvést co nejlepší práci. A propós, i český štáb ví, co se sluší a tak ti často nabízí vodu nebo vtípky sympatického koordinátora slyšícího na jméno C.J. A když o pauze dostaneš řízek s bramborama, nesměle si jdeš pro přidání. “Chceš jedno nebo dvě masa?”, ptá se kuchař. “Jedno mi stačí“, odpovíš skromně, ale pak ti hlavou probleskne, jak se ta mrcha štít rychle pronese. Natahuješ se pro další kus. Sice už jsi před několika lety byl na komparsu pro německý válečný film, ale tam jsi jen seděl na židli a popíjel a tak sis myslel, že tohle bude podobné. Nebude.

    Po pár hodinách a několika scénách se štáb přesouvá na ulici 17. listopadu a tak čekáš. Tady totiž hlavně čekáš. Třeba i půlhodiny stojíš v řadě jako socha a čekáš. Z megafonu se ozývá, že se máš připravit a tak zvedáš štít, zaujímáš pózu, zatneš svaly, ale ono se pořád nic neděje. “Get ready! Standing by! Smoke it up!” zní totiž z megafonu už poosmé za poslední čtvrthodinu a stále se nic neděje. Od nějakých pěti odpoledne, kdy se začalo točit, ses snažil zaujmout takové místo v zástupu policajtů, abys měl alespoň minimální šanci, že tě kamera zachytí. Teď jsou tři ráno a začíná ti to být jedno.

    Filmaři ale mají ještě nějaká esa v rukávu a tak letargie dlouho nevydrží. O chvíli později se snažíš ubránit Rudolfinum, zatímco po place si to mezi vším tím šrumcem vykračuje slon indický a na povel svého cvičitele zaujímá bojový postoj a hrozí svými umělými, avšak mohutnými kly. I přes zdánlivě všeobjímající zmatek ti ho je líto. Mezi všemi těmi lasery, dýmem a stovkami lidí musí být vystrašený.

    O chvíli později vzduchem létají molotovy, hoří popelnice a dokonce i auta. Za tebou stojí obrněný transportér, policejní dodávky i hasičský vůz. Touha po vzrušení je silná, a tak když vidíš, že si tě chvíli nikdo nevšímá, procpeš se do první řady mezi kaskadéry. Molotovy ti vybuchují prakticky před nosem. Cítíš jejich žár. Dlažební kostky sice byly falešné a tak to jimi bolelo o trochu méně, ale ten oheň je skutečný. Stejně jako všechny ty kopance. Nemůžeš to demonstrantům vrátit, máš se jen snažit udržet pozici. Co když to auto vybouchne? Druhého dne tomu moc nechybí.

    Sotva se trochu vyspíš a doběhneš na Jungmannovu ulici, z které se dále pokračuje v natáčení na Mostě legií (jak příznačný název!), přichází na řadu scéna dosud nejnebezpečnější. Většinu dne jsi jen strávil za barikádou, kde tě mezi všemi těmi auty a dýmem stejně vidět být nemůže a i když naučit se s ostatními chodit synchronně jako skutečná zásahová jednotka byla celkem zábava a i zapálený kaskadér, jak vystřižený z koncertu Rammstein, stál za vidění, tohle bude jiné. Jedno z už tak dost zdemolovaných policejních vozů se totiž zapálí a rozjede se proti tobě. Stojíš tam se všemi čtyřiceti kolegy a jakmile se zakřičí “Action!”, hořící auto se k tobě blíží rychleji, než by se ti líbilo. Máš v očích strach. Tep se zrychluje. Auto vráží do bariér, které celkem bez problému projíždí jak nůž máslem a všude létají jiskry. Nakonec jej zbytky bariéry přece jen zastaví. Půl metru před tebou. “Cut!“ Vybíhají hasiči. Zhluboka vydechuješ. A pak to celé absolvuješ znovu.

    Když štáb oznamuje, že na další den potřebuje o deset policistů méně, vůbec se nedivíš, že lidi, kteří dobrovolně odejdou se přihlásí hned devět. Poslední natáčecí den tak nastoupí jen 30 policejních komparzistů. Bohužel jsi až třicátý první, takže končíš. Jsi sice zklamaný, protože další den má dojít třeba i na scény s koňmi, ale nemůžeš popřít, že se ti i trochu ulevilo.

    Když si vzpomeneš na scénu, kdy proti sobě obě znepřátelené strany s bojovými pokřiky vyběhly, víš, že na tuhle chvíli nezapomeneš. A začínáš mít respekt k zásahovkám z reálného světa. Jay-Z ani Kanye West sice, alespoň na tebou absolvované dva dny, do Prahy nepřiletěli, ale tím spíš začínáš oceňovat všechnu tu práci jejich týmů. Nekončící dřinu těch stovek neviditelných mravenečků, kteří stojí za úspěchem všech těch hvězd, které obdivuješ a kteří mají na jejich slávě možná větší vliv, než ty osobnosti samotné. Vždycky sis říkal: “Jó, ty hérečky, to není žádná práce.” Je. Respekt před nimi. Teď už jen počkat zhruba měsíc, až bude mít “No Church In The Wild” premiéru. Tvoje čísla na helmě jsou 8338 a M20, tak se snad najdeš. A kdyby se tě někdo zeptal, jestli bys do toho šel znovu, co bys odpověděl? Bez zaváhání.

    Napsat komentář

    Informace

    16. 05. 2012, 20:49


  • Nejnovější příspěvky

  •