• Markus Schulz – Do You Dream?

    Markus Schulz, velmi významné jméno na světovém trancovém poli, rodilý Němec, v současnosti žijící v Miami v USA, působí již řadu let, do uší trancerů se blíže ale propasoval až v roce 2005 se svým prvním albem “Without You Near“, kde mu stejnojmenný pilotní singl propagovala tehdy veleznámá a veleúspěšná dvojka Gabriel & Dresden, která ho taktéž pomohla vytvořit. Album bylo velmi úspěšně přijato, zejména díky temnému, progresivnímu stylu. O dva roky později přišlo na scénu album Progression (2007), které zvuk ještě vylepšilo a v podstatě přiřadilo k Markusovi nálepku “Mistr temna”.

    Markus od té doby především vystupoval na koncertech. V loňském roce vydal nové singly The New World a Do you dream?, které měly být jakousi předzvěstí blížícího se nového alba. To Markus podpořil letos na jaře ještě oficiálním pilotním singlem Dark Heart Waiting a zároveň oznámil vydání alba Do You Dream? na polovinu června.

    Album odstoupilo krapet od temného, velmi progresivního stylu, které Markuse v podstatě typizovalo a přiblížilo se více komerčnímu mainstreamu, radiovému popu pro danceradia a danceTV. Ale to neznamená, že by album bylo hrozné. Rozhodně ne. Také jako Armin Van Buuren se svým alteregem Gaia, i Markus tvoří pod druhým jménem Dakota. V jednom rozhovoru se svěřil, že pro Dakotu bude pokračovat v temném stylu, kdežto Markus se přiblíží více komerci a mainstreamu. Pojďme ale na album. Placka obsahuje 16 tracků. Velká část opět vokálová, tak se jak v dnešní době sluší a patří. Zařazení alba je dosti rozporuplné. Jasně, je tam stále dark trance, ale Markus také experimentuje s breakbeatem, něco na způsob dance-rocku, chilloutu. Vokálisti a vokálistky, které si na albu zazpívali, jsou většinou trancovému fanouškovi známí (Justine Suissa, Jennifer Rene, Ana Criado, Susana), ale najdou se i vyjímky v podobě nových jmen jako Khaz, nebo Angelique Bergere či Sir Adrian.

    První track, intro skladba Alpha State je klasické intro bez diskuse. Uvede album, ale velmi rychle zmizí. Příjemné. (8/10)
    Druhý track se jmenuje Away, zpívá Sir Adrian. Docela příjemná popinka, časem ale krapet kolovrátkový styl. (7/10)
    Další skladba Rain se nápadně podobá skladbám The New World nebo Do You Dream. Stylem jsou téměř identické, jen melodie trochu pozměněná. Ale beat je to, co vás na ní upoutá a vdpostatě celý track táhne velice vzhůru. Poznamenám ještě, že zajímavé tech vrzy vás zaujmou. (8/10)
    Máme tu pilotní singl Dark Heart Waiting, který zpívá americký zpěvák Khaz. Skladba vyšla na singlu již dříve, song doplnil zajímavý videoklip. Opět radio-friendly song, který ale neomrzí ani po stodesáté. (8/10)
    Not The Same v podání zpěvačky Jennifer Rene, kterou znáte z Fine Without You od Armina, to rozjela teda na plné pecky. Místy vás tenhle song bude provázet v hlavě celý den, jako se to stalo i mě. Markus tuhle skladbu zkoušel hrát na několika akcích, již půl roku před vydáním alba, třeba i v Praze na Transmission. (9,5/10)
    Do You Dream je takové vykořistění. Singl vyšel již před docela dlouhou dobu. Aby ho Markus trošku pozměnil a skladba se nestala jenom výplňkou, dodal k songu “vokály”, což jde v podstatě jenom o jakýsi ženský hlas, který zpívá hááááááá. Nic nového pod sluncem (7/10).
    Trefou do černého se stala ovšem mistrně temná breakbeatová skladba s elektronickými prvky Last Man Standing. I v letním horku jsem měl mrazení v zádech. Zpívá Khaz, ovšem v tomhle songu překvapivě nejde o vokály. Hlavní je tady melodie. (10/10)
    Na song Surreal (kolikrát už jsme tu v trancu měli Surreal?) jsem se těšil hlavně díky zpěvačce Aně Criado, která mě v posledních týdnech prostě baví. Její hlas je nesmírně okouzlující, což se dá říci, že zase dokázala právě na Markusově albu. Opět krapet temný styl, ale výrazně rychlejší a beatovější, než předchozí “masakr”. Časem se tahle skladba ale stává dosti opakující a pomalu se přejídá. (7/10)
    Unsaid je onou vlaštovkou, kterou Markus zasáhl vody dance-rocku-breaku. Susana se opět vyřádila a nazpívala bezchybným hlasem ovšem dosti pozitivní song. Zpívat o tom, že “musíme všichni v sobě udržet vycházející slunce” je v ostrém protikladu se směřováním alba. Tahle pani mě baví v posledních měsících více a více. Potvrdila to jejím vynikajícím prvním albem Closer. Na této skladbě dává vyniknout svému hlasu i v nižších polohách a působí to celé velice zajímavě. (9,5/10)
    Angelique Bergere má na albu dvě písničky. První z nich je Lifted, kterým je takovým klasickým zástupcem komerčního trancu. Naprosto typické basové linky, podpořené melodií v pozadí, jsou doplněné neobyčejně sametovým a medovým hlasem Angelique. Doufám, že tahle slečna se nám nestane “jednokvaškou” a i ostatní producenti si jí všimnou. Prostě mě baví. (8/10)
    Perception je původně skladbou od projektu Cass & Slide (měli jsme v Příručce XVII). Markuse tenhle song tak zaujal, že ho přepracoval do své podoby. Trošku mě mrzí, že ho vydává jako za svůj, i když je jasné, že trancoví fanoušci ho znají právě od tohohle projektu. Co naplat, Markus tenhle song vymazlil ale geniálně. Upravil basovou linku, přidal temnější elektroniku a taktéž vokálistku numero one – Justine Suissu – dvorní dámu Above & Beyond. Její hlas naprosto bezchybně pasuje do této “temnoty”. Možná škoda zbytečně zdlouhavého počátku, než dojde ke zničujícímu breakdownu. (9,5/10)
    The New World není snad třeba představovat. Jako “anthem” track působí více než skvěle. Dále no comment, protože je starý už nějaký ten pátek. (8,5/10)
    Lightwave je druhou vlaštovkou v podaní milé Angelique. Ovšem tady jsem dostal málem šok. Ozve se totiž jakýsi hybrid lámaného beatu, r’n’b amerického ražení a temné elektroniky. Skutečně to zní, jako kdyby se chtěl Markus za každou cenu dostat pod kůži i průměrného posluchače popu. Co je na tom ale naprosto nejvíc šokující, je fakt, že se mi tenhle song neskutečně líbí. Několikrát jsem dostal husí kůži. Bezvadný song ale není asi pro kdekoho. Zarytí fanoušci trancu dostanou asi šok v negativním slova smyslu. (9/10)
    65,4 Hz je prozaický název dalšího songu. A tady asi skalní tranceři zaplesají. Rázná elektronika, pouze s jemnými vokály v pozadí. Úderná a těžce progresivní jízda je opravdovým balzámem pro vaše uši. (9/10)
    Následuje další instrumentálka What Could Have Been. Na jednu stranu zajímavá, ale v porovnání s jinými tracky na albu působí možná trošku jako přehlížená sestra. A přitom je z tohohle songu cítit temnota asi nejvíce. Song by klidně mohl sloužit jako nějaký podklad do postapokalyptického thrilleru. Líbí se mi i když časem dosti jednotvárná. (8,5/10)
    A končíme. Markus spolu s Maxem Grahamem a zpěvačkou Jessicou Riddle vám říkají Goodbye. Pomalejší progresivní jízda je poznamenána tvorbou Maxe. Jessica Riddle zajímavě zpívá, možná trošku ospale, ale nevadí. Song se po minutě a půl konečně rozjede více a vy se vrhnete do jakéhosi polo-snového světa, který vám tento zpěv evokuje. V některých pasážích mi tenhle song připomíná tvorbu Paula Van Dyka. Breakdown vás zaručeně ale rozbije na padrť. (9/10)

    Co říci závěrem a ke shrnutí. Markusovo Do You Dream není poslechem pro skalní tvrdé a staré fandy starého Schulze :-). Ti ať prosím přejdou k projektu Dakota. Pro ostatní je to vysoce nadprůměrný výběr Markusovy nové tvorbu. Album je ale i přes krapet nudnější začátek strhující jízdou, která vás nepustí do té doby, dokud neskončí poslední beaty songu Goodbye. Armin Van Buuren se bude muset letos na podzim setsakra snažit, aby album alespoň vyrovnal. Pro mě osobně spolu s plackou BTho – The Hopeful Machines, zatím dvě alba roku.

    Napsat komentář

    Informace

    13. 06. 2010, 15:41

    9/10


  • Nejnovější příspěvky

  • Thomas Verden – Yearmix 2017

  •