• Markus Schulz – Scream

    Je tomu už více než dva roky, kdy slavný americký “učitel” dark trancu, který většina fanoušků přezdívá “Coldharbour trance” – Markus Schulz, vydal své autorské album Do You Dream? Recenzi jste si mohli přečíst i u nás na Nejhudbě. Tenkrát od nás dostalo poměrně vysoké hodnocení, leč postupem času se objevovaly názory, že zase až tak skvělé nebylo. Ano, byla cítit mocná ruka mateřského labelu Armada Music a album táhlo spíše někam k mainstreamu. To chtělo samozřejmě změnit. Fanoušci křičeli do světa, že prostě chtějí návrat starého Markuse, který je mistrem vytváření geniálních, temných, melancholických melodií.

    Albová novinka rodáka z Německa, v současnosti žijícího v Miami, vyšla 31. srpna a rozhodně se během jejího poslechu připravte na skvělé prodloužení hudebního léta v tak trochu jiném stylu. Markus nám totiž již dlouho avizoval návrat ke kořenům a ještě více dark trancu – stylu, který sám spoluzakládal. Během roku jsme tak mohli poslouchat první vlaštovky, které předznamenávaly vydání alba Scream. Například spolupráce s Ferrym Corstenem na tracku Loops & Things, či pilotní singl Caught s rumunskou divou Adinou Butar. A proč vlastně křik? Markus v rozhovorech utvrzuje, že album je myšleno jako křik, který vydávají jeho fanoušci na živých vystoupeních. Schulzova produkce tak zajišťuje bezvadnou kombinaci energických tracků, dancefloorových pecek, i melodicky zasněných, až melancholických tónů, které ale dohromady tvoří ony emoce a mimo jiné právě křik.

    Na placce se nachází bohatá nadúroda tracků. Už žádné skomírání při 12 traccích s radiovými verzemi, takže za 40 minut je konec! Dost všeho a jdeme hodně neoriginálně proti proudu. Markus tak vybrousil 19 tracků, které při poslechu dají nějakých 78 minut. S launchem základní albové verze jste si ovšem mohli také zakoupit verzi s bonusovými skladbami, takže ve výsledku můžete poslouchat neskutečnou více než hodinu a půl, a to je na dnešní poměry skutečně bohaté. Pokud máte chuť na rozšířené verze albových songů, můžete si koupit i extended album a tak se celková doba poslechu vyšplhá až na dvě hodiny dvacet. Velmi slušný macek. Koncepce alba však rozhodně nepotěší miláčky instrumentálních melodií. Album je myšleno v drtivé většině jako vokálová produkce s opravdu zajímavými jmény počínaje výše zmíněnou Adinou Butar, přes Jaren, Fiorou, Anou Diaz, Arunou, Sarah Howells nebo i mužskými vokály jako například Trevor Guthrie, Mark Frisch, fanouškům Schulze známý Khaz, Ken Spector nebo v současnosti oblíbený Wellenrausch.

    Album otevírá typická Schulzovina – velmi zajímavé intro Our Moment s náznaky chladu a temnoty, které nás na albu čekají. Následuje naopak provařená spolupráce s Ferrym Corstenem Loops & Things, který většina fanoušků okamžitě zařadí někam mezi své nejoblíbenější skladby. Energie, nespoutaný náboj, deprese, to vše najdete v tomto naprosto luxusním kousku. Je vidět, že Ferry opravdu ještě nepatří do starého železa a úlety s Justinem Bobrem jsou jen vzácností (naštěstí). Pokračujeme dále v energické jízdě, tentokráte s Anou Diaz a tracku Nothing Without Me, jež dokazuje, že opravdu umí zpívat. Silné emocionální vokály, energií sršící upliftově laděná jízda, to vše nám ukazuje, co je to TRANCE.

    Nejdůležitějším článkem následujících tří vokálových produkcí je fakt, že Markus každý z nich koncipuje trochu jinak. Už žádné, stokrát omílané stejné zpěvy a produkce. Dost toho všeho. Love Rain Down, který nazpívala vokálistka Seri (mimochodem tento track zremixoval legendární projekt 4 Strings) je jasný, pestrobarevný track s až radostnou melodií a náladou, následovaný energickou skladbou Carry On, s velmi silným euforickým laděním. Asi za to může i výběr vokálistky nejpovolanější – slavné Jaren Cerf. Naopak Deep In The Night od Fiory je věrný svému názvu – přináší spíše typicky melancholicky laděnou Schulzovskou atmosféru a stojící spíše v undergroundu trance stylu.

    Pokud mohu dát jedničku s obrovskou  hvězdičkou – udělím ji asi tracku Caught. Zatímco singl podpořený klipem tento track ladil spíše stylem k housu, na albu je neskutečně vybroušená epická nádhera s hlasem výtečné Adiny Butar. Markus albovou verzi totiž poměrně zásadně předělal a to rovnou do oldschoolově laděného kabátu melodického dark trancu s breakdownem netypicky umístěným až do poslední třetiny. Luxus a první vrchol alba je následován taneční ryzí energií Triotonic, který Markus připravil spolu s projektem KhoMha a Elevation. Na party to asi zbourá všechny patra klubu, místy se tato lahoda noří k nenápadnému elektru, ale rozhodně nenudí. A to je velice důležité.

    Soul Seeking je opravdu masivním vybroušeným prog housovým klenotem, plným syntetické práce. Možná stojí lehce ve stínu, ale vězte, že má své originální kouzlo. Mě osobně nenadchlo úplně stoprocentně, ale svůj úkol splnilo. To song Sing Me Back To Life, zpívaný Arunou je ukázkou krásné povznášející produkce. Hutné beaty stojící v pozadí spolu s kouzlem houslí a výtečného vokálu Vás nejspíš přivede do exstatických zážitků. Škoda, že onen prvotní náboj se na konci trochu rozmělňuje. Don’t Leave Until the Sunrise je přesně onou ukázkou Markusova citu pro výběr a spojení melodií. Začátek se nese v klavírním proudu, těžce zasněném, postupně se přidají synthy a nenápadné beaty. Opravdu mě fascinuje, jaké pocity ve mě tento track vyvolává.

    Neuvěřitelné vokály Trevora Guthrie v songu Until it’s Gone a Adiny Butar v Universe Is Mine ukazují, jak moc se elektronická taneční scéna za ty roky vyvinula. Je opravdu fascinující, že od obyčejných zpěváků, kterým DJ napsal kompletní text, jsme se přesunuli ke skutečným profesionálům, kteří si píšou vlastní písně a ty pak předávají velkým hráčům trancového průmyslu. Oba tyto tracky tak dokazují výše zmíněný text. Bohužel hudebně jsou tyto písně spíše nudnější, nenápadnější a vyvolávají otázku, jako bychom už to někde slyšeli. To Sarah Howells snad neumí dělat špatnou hudbu – ani Tempted tomu není důkazem. Výborná kombinace hlasu a masivní melodie. Absolution od Marka Frische je opět opanována tvrdým beatem, doplněná zajímavým hlasem. Jen škoda, že song budí po několika posleších spíše pocit doplňkové vaty. Průměrný zážitek.

    I Like It je spíše druhem tracku, který patří do klubů. Vokál Khaze mě tu trochu vadí, ale pozadí a instrumenty mě opravdu baví. Ovšem nemusí se to líbit úplně každému posluchači. Známý track Digital Madness je na albu umístěn v rozšířené edici. Začíná velmi pomalu, ale postupně graduje v enormní progresivní šílenství – opravdové a takové, jako název tracku napovídá. Mistrovské a DIGITÁLNÍ… Vrchol alba číslo dvě? Ano, že by to byl track Scream, podle kterého je pojmenované celé album? Ano, ale s jedním ALE. Bez vokálů bych se nebál tomuhle klenotu udělit desítku, bohužel mi tady vadí podivný vokál Kena Spectora. V instrumentální verzi by tohle musel být totální masakr, který by Vám zježil chlupy i na zadku. Bohužel vokál celý naprosto emocionální a neskutečně vygradovaný zážitek sráží krapet dolů. Závěr alba pak obstarává track Finish Line – takový typicky Schulzovský, myslím si, že na parties musí udělat hotový kotel.

    Letmo se podíváme i na čtyři bonusové tracky, které jsou složeny z nudnějšího Push The Button (spolupráce s Mr. Pitem), dále provařeného Go! od Dennise Sheperda, či luxusní věci Karbon, kterou Markus ukuchtil s Arnejem a závěrečného grandiozního masakru prvního stupně Silence To The Call s vymazleným beatem a melodií, doplněný zpěvem samotného v dnešní době oblíbeného Wellenrausche.

    Závěrečné hodnocení je jasné – Scream je dozajista nejlepším albem, které kdy Schulz vydal. Mohutně přeskakuje letmou nudu Do You Dream? a šlape na paty i legendárním plackám Progression a Without You Near. Ukazuje nám široké spektrum stylů, hudebních vjemů a vln, které se v trance vyskytují a nabízí nám tak neskutečnou možnost si vybrat kousek, který nám zrovna vyhovuje. S bohatým repertoárem vokálistů a vokálistek tak utvrdil posluchače, že bokovkový projekt Dakota se bude orientovat na tvrdý instrumentální dark styl, kdežto samotný Markus se vrhne spíše do zpívaných produkcí.
    Markus Schulz nám potvrdil a možná ještě zesílil vlnu hlasů, které říkají, že tento nadaný producent se může stát leaderem trance hudby. Já osobně jsem dostal album, které si neskutečně užívám. Solarstonovo Pure dostalo letos první vážnou konkurenci.

    CD Tracklist:
    01. Our Moment 8/10
    02. Loops & Tings (vs. Ferry Corsten) 8/10
    03. Nothing Without Me (featuring Ana Diaz) 9,5/10
    04. Love Rain Down (featuring Seri) 9/10
    05. Carry On (featuring Jaren) 9,5/10
    06. Deep in the Night (featuring Fiora) 8/10
    07. Caught (featuring Adina Butar) 10/10
    08. Triotonic (with Elevation and KhoMha) 8/10
    09. Soul Seeking 8/10
    10. Sing Me Back to Life (featuring Aruna) 9/10
    11. Don’t Leave Until the Sunrise 7,5/10
    12. Until it’s Gone (featuring Trevor Guthrie) 7/10
    13. Universe is Mine (featuring Adina Butar) 6/10
    14. Tempted (featuring Sarah Howells) 9/10
    15. Absolution (featuring Mark Frisch) 8/10
    16. I Like It (featuring Khaz and E.L.I.) 7/10
    17. Digital Madness 9,5/10
    18. Scream (featuring Ken Spector) 8,5/10
    19. Finish Line (with Elevation) 9/10

    Digital Bonus Tracks:
    20. Go! (with Dennis Sheperd) 7/10
    21. Karbon (with Arnej) 8,5/10
    22. Push the Button (with Mr. Pit) 7/10
    23. Silence to the Call (with Wellenrausch) 10/10

    OBJEDNEJTE SI ALBUM SCREAM NA BEATPORTU A ZÍSKEJTE DIGITÁLNÍ BONUS TRACKY:

    Napsat komentář

    Informace

    09. 09. 2012, 20:41

    9/10


  • Nejnovější příspěvky

  •