• MUSE, 22.11.2012 (O2 ARENA, PRAHA)

    První album vydali v roce 1999, to poslední, šesté, letos v říjnu. Několikrát vyprodali londýnské Wembley Stadium,  dvakrát byli headlinery Glastonbury a jsou považováni za nejlepší živou kapelu současnosti. Před dvěma lety poprvé vystoupili před českým publikem na festivalu Rock For People a nyní se vrátili s velkolepou show plnou světel, zvuků a barev.

    V roli předskokanů se představila britská kapela Everything Everything. Během jejich setu jim však většina obecenstva nevěnovala příliš pozornosti, i když bylo v davu vidět pár nadšenců, kteří si je užívali snad víc, než hlavní hvězdu večera. Největší peckou byla jednoznačně skladba „Photoshop Handsome“, u které si značná část publika uvědomila, že tu kapelu vlastně zná a snad si vybavila i text písně.

    Nejlepší kapela současnosti?  Tahle kapela byla na vrcholu mezi třetím albem „Absolution“, které vyšlo v roce 2004 a pátým „The Resistance“ z roku 2009, přičemž deska „Black Holes and Revelations“ z roku 2006 je považována za vrchol jejich kariéry. Těžko říct, zda to o nich můžeme říct i dnes. A nejlepší živá kapela? Dost možná. Megalomanská produkce, laserové efekty, obrovská pyramida nad pódiem poskládaná z obrazovek, která nakonec celou kapelu pohltí. Jen jim ještě pořád chybí ten velký létající talíř, po kterém zpěvák Matt Bellamy už tak dlouho touží.

    Všechno to začalo intrem „The 2nd Law : Unsustainable“ z poslední desky „The 2nd Law“, během kterého kapela přišla na podium. Jde o jednu z jejich nejdiskutovanější skladeb, hlavně kvůli kytarovému riffu, který přijde v druhé polovině. No, riff… Spíš dub-step. Někteří tu skladbu milují, jiní nenávidí, naživo se ale postarala o velkolepý začátek, na který ihned navázala „Supermacy“, skladba, která je svou velkolepostí jako vystřižená z nejnovější bondovky. Na tyhle velkolepé, epické melodie jsou Muse experti. Ale až když přišly starší věci jako „Supermassive Black Hole“ nebo „Time Is Running Out“, strhl se ten opravdový nářez. Stejně jako „Plug In Baby“, mají i tyto skladby tu správnou energii a naživo dokážou vytvořit takovou atmosféru, že jen málokdo vydrží stát v klidu. Tyto i další, tanečnější „Panic Station“ nebo „Undisclosed Desires“, střídaly pomalejší věci jako „Animals“ a „Explorers“, nebo autorská prvotina „Save Me“ baskytaristy Chrise Wolstenholma, která mi ale přišla jako jediná naživo nudná, ale je pravdou, že mě nijak nenadchla ani na albu. Zato „Madness“, která následovala, byla i přesto, že patří mezi ty popovější věci, tím pravým šílenstvím, které chcete na koncertě zažít, a navíc Bellamyho brýle na kterých se promítal text písně jsou prostě geniální. Během „Stockholme Syndrome“ se pyramida, která se během večera nad pódiem různě formovala snesla dolů a zůstalo ticho. Tedy jen chvíli, než si dav vyžádal přídavek, vlastně rovnou dva. Tím prvním byly skladby „The 2nd Law : Isolated System“, „Uprising“ a „Knights Of Cydonia“, která patří mezi to nejlepší, co kdy Muse nahráli, a naživo je společně s intrem „Man With A Harmonica“ nepřekonatelná. Druhým přídavkem byly „Starlight“, která rozezpívala celou arénu a „Survival“, oficiální song letošních olympijských her. Podle někoho je v ní až moc slyšet vliv Queenů, pro mě to ale byla ta sladká tečka nakonec, kterou sem si zpívala ještě celou cestu domů.

    Díky tomu, že jsem Muse viděla už po třetí jsem věděla, co od nich čekat, a že toho nebylo málo. Jejich pražské vystoupení mě nadchlo snad víc než ty 2 předešlé dohromady.  Pražské publikum dokázalo vytvořit výbornou atmosféru, kterou si viditelně užívala i kapela a doufám, že ten slib „We’ll be back again, and again, and again“ opravdu dodrží.

    Napsat komentář

    Informace

    24. 11. 2012, 19:37


  • Nejnovější příspěvky

  •