• Příručka trancera 86

    Utekly dva měsíce a po neplánované měsíční pauze je tady zpět váš obšťastník Příručka, která je opět napěchována žhavými tipy hitů současných i budoucích. Užívejte sychravý náhlý podzim a enjoy!

    Alba měsíce:cs3211265-02a-big

    Alex M.O.R.P.H. – Not All Superheroes Wear Capes
    Aktuální albová novinka vyšla stejně jako albová novinka jeho kolegy Giuseppe Ottaviani shodně na konci září. Škoda, že album obsahuje pouze radio edity, nicméně extended verze si můžete zakoupit exkluzivně na Beatportu. Album má celkem 18 tracků, což se může zdát hodně, ale vězte, že dobrou půlku už znáte. Alex kombinuje moderní progliftové tóny se staršími vokálovými klenoty a vezme vás tak na hodinu a kousek do trancového nebe. Mohl si odpustit nepříjemné bigroom vrzanice, ale chápu, že potřeboval zasáhnout co největší kus fanoušků. Celkově chválím, nicméně jsem přeci jen čekal po velkém hypeu asi možná ještě něco více. 7,5/10

    Giuseppe Ottaviani – Almaalma-album-cover-400x400
    Alma je název, co obsahuje jména Pepčových dvou dětí, a španělsky znamená duši. Čekáte pokračování kultovního alba Magenta? To sice také možná dostanete, ale spíše čekejte výběr tracků, které směřují současné pokračování hudebního proudu Ottavianiho. 15 tracků vás vezme na vokálové jízdy, mezi kterými ční třeba kolaborace s Timem Hilbertsem nebo Paulem Van Dykem. Z pomyslného souboje dvou alb, které vyšly ve stejný den, mi jako vítěz nakonec vychází Alma, která je přeci jen konzistentnější, než celkem zvukově rozháraní superhrdinové. 8,5/10

    A to ještě za 14 dní vychází nové album Driftmoona. Prostě podzim je na trance bohaté období!

     

     

    Omnia feat. Christian Burns – All I See Is You
    Jedna vokálová zpívánka na začátek. Omnia se minulou kolaborací s Audrey Gallagher celkem pochlapil, a navíc docela překvapil, protože se jednalo o 138+ trancík. Novinka s uřičeným Burnsem je sice znatelně pomalejší, tak trochu sýrovitá, ale na druhou stranu mi tady ten Kryšpín vlastně ani tak moc nevadí. Jako rozehřívačka na parties asi dobrá volba.

    KhoMha – Strange Love
    Producent KhoMha vsadil na mužsko-ženský hybrid vokálu a představil track Strange Love, který se nese v zajímavém lehce trousy zvuku. Nicméně na druhou stranu docela překvapivě baví. Zajímavý tikací motiv.

    Denis Kenzo feat. Angel Falls – Run Away
    Denis Kenzo si jede pořád ten svůj stejný progresivně rozhoupaný trancík – housík a k tomu vždy přidá  nějaký zajímavý vokálový motiv. Tentokrát vyměnil svojí dlouholetou vokálovou společnici (a manželku v jedné osobě) Svetu B a už podruhé se spojil s vokálistkou Angel Falls. Run Away jako track nepřináší do Kenzovy kariéry nic zásadně nového, ale proč něco nového nosit, když vlastně není potřeba jelikož tento zvuk vynáší.

    Lost Frequencies feat. Sandro Cavazza – Beautiful Life (Gareth Emery Remix)
    Já jsem vlastně tak trochu úchylák, ale nekamenujte mě, protože se mi to fakt líbí. Ústřední gay-vokál Sandra Cavazzy je vlastně svým způsobem catchy. Originál zní nudně, ale ve verzi od Garetháka dostaneme pravidelnou dávku trousové vlny.

    Rodg – Apollo
    Progresivní producent Rodg se stal v poslední době tváří Armady, Armin ho valí hodně často ve svých setech, na ASOT festivalech je celkem častým hostem různých warmupů a tak vlastně není divu, že mu Armadička vyprodukovala pilotní album, které se jmenuje High On Life. Většina tracků je na jedno brdo, pár jich vyčnívá a mezi nimi právě Apollo.

    Ferry Corsten & Cosmic Gate – Event Horizon
    Spojení těchto dvou jmen lákalo na pořádnou roštovačku, vlastně tato jména vidím prvně snad poprvé. A je s podivem, proč na tuto kolaboraci se čekalo takovou dobu. Nicméně nadšení nechte stranou, protože výsledek je dost uzívaný, až skoro uzoufaný hybrid trousu, vrzacího stylu, který teď CG jedou a vlastně toho Ferryho tam tak nějak skoro ani neslyším. Vlastně ho tam slyším jen zpočátku, kdy to vypadá skoro jako že by to mohla být pořádná roštovačka, ale po nějaké době se to zvrhne na pěknou nudu. Škoda, zklamání.

    Armin van Buuren feat. Mr. Probz – Another You (Gundamea Remix) == PROGG MĚSÍCE ==
    Jedno je jasné, chci poslechnout celé album Club Embrace, které představuje Arminovy největší hity v deep, dark a klubových verzích. To, co Armin v ASOTu zatím představil, prakticky nešláplo vedle. Všechny temné a progresivní remixy jsou neskutečně chytlavé a dokonale navozují atmosféru zakouřeného klubu ve tři ráno, kdy se u tyče svíjí unavené slečny, a vy u postranního výklenku na stole klátíte ehm… no nic. Baví mě to!

    Chris Schweizer – The Kraken
    Chris Schweizer je asi nejproduktivnějším producentem letošního roku. Nejrůznější kolaborace s kdejakým myšleným i nemyšleným producentem a do toho vlastní tvorba. Teď byl nějakou dobu u 138čky, je proto načase, aby se vrátil tam, odkud byl vykopnut. Do Schweizer trancu, jak jsem si tento styl pro sebe nazval, se vrátil s chutí na tracku The Kraken. Jako dobrý, ale příště zase něco s Nickym nebo Standerwickem.

    Markus Schulz – The New World (Fisherman & Hawkins Remix)
    Legendární hymna k Transmission od Schulze se dočkala refreshované verze pro aktuální rok. Autoři remixu jsou stájoví pěšáci Coldharbouru. A znovu se potvrzuje nadčasovost hlavního melodického motivu, protože ta omáčka okolo je dost nuda. F&H překvapivě ještě více znásobili melodii a přetavili v nádheru, která je zbytečně utnuta Coldharbour stylem. Nicméně kdyby měly vypadat všechny současné předělávky takto, asi bych byl spokojený.

    Bobina feat. JES – iBelieve (Lange Remix)
    Původní iBelieve od ruského producenta Bobiny a vokálistky JES je vcelku nudná ruská trousová taškařice, ovšem Lange (který ostatně dorazí v rámci akce Trancenation 21.1. 2017 do klubu Radost FX spolu se Seanem Tyasem) z ní udělal rázný až úderný tech progressive. Jo je to docela rychtička přátelé.

    Sied van Riel feat. Jennifer Rene – The Reason
    Hojně propíraná kolaborace navrátivšího Sieda do první kategorie trancových producentů. A pro návrat, který se začal kout už začátkem roku, si zvolil další legendu vokálového nebe – božskou Jennifer Rene, na které track The Reason stojí. Proggyliftově naladěná, v lehkých náznacích techy beatků. Jo to já moc rád.

    Alex M.O.R.P.H. & Woody Van Eyden feat. Tiff Lacey – Dreamcatcher == TIP MĚSÍCE ==
    Jak prohlásil kolega trancer ze serveru insound.eu ve své recenzi na album Alexe M.O.R.P.H.a, Tiff Lacey je prý zrozený anděl. A já tomu jen přisvědčuji. Božský hlas, který už jsem tak STRAŠNĚ dlouho neslyšel, mi opět dává do uší staré dobré časy nádherného trancu. Aby ne, Alex se tady spojil se svým kolegou Woodym Van Eydenem. Nádhera.

    Giuseppe Ottaviani feat. Tim Hilberts – On The Way You Go
    A abych nezapomněl ani na ochutnávku z Pepíčkova alba, mám tu pro Vás, pro mě asi nejlepší, track z alba Alma, který je spoluprácí s nováčkem Timem Hilbertsem, který si tento song napsal sám, a mě osobně nejvíce odkazuje na Pepíkovu Magentu.

    Greg Downey feat. Bo Bruce – Come To Me
    Greg Downey se definitivně zařadil z pozice “nevimuplifterů” do škatulky britských řezníků, a na tracku Come To Me to jen potvrzuje. Techno beaty, chytlavý vokál Bo Bruce, kterou znáte ze spolupráce s Garethem Emerym, a to vše podtrženo zajímavou melodií.

    Driftmoon – From The Ashes == TIP MĚSÍCE ==
    Jak už jsem avizoval na začátku, Driftmoon bude zanedlouho vydávat své první album, a tak je potřeba zahustit posluchače nějakými chytlavými tracky. Musím uznat, že From The Ashes zní jak od Aly & Fila (ti se ostatně chvástali, že už tu bude brzy album, a najednou je ticho po pěšině) nebo jiných egyptských uplifterů. From The Ashes má vyloženě intrový pouštní motiv na začátku, a pak se rozjede v dravou nálož, do které se přidají další melodické vsuvky a celý track vyvrcholí v naprosto zimomriavkovém breakdownu, u kterého jsem málem dostal záchvat euforie.

    Bryan Kearney Vs Will Atkinson – The Game Changer (Standerwick Remix)
    Zajímavý remix, který posouvá techno motiv Game Changera do spíše klasičtější polohy Armada upliftu. I když hlavní Picotto  melodie zůstala zachována, zní úplně jinak, nedostáváte z toho husinu, nepřichází onen děsivý zlom v dropu, a ve výsledku mě vlastně nějak vůbec nechytá myšlenka tohoto remixu. Radši si dám původní verzi.

    RAM & Stine Grove – Forever And A Day == TIP MĚSÍCE ==
    Jeden z největších hitů letošního roku přichází i v jeho druhé polovině. RAM a jeho věrná vokálistka (ne není to Susana) Stine Grove se spojili dohromady a vydali Forever And A Day. Ten jsme mohli sice slyšet už na jeho loňském albu Forever Love, které bylo mimojiné věnováno pro jeho předčasně zesnulou manželu Amelii, ale tam se ve zkrácené pětiminutové verzi nemohla síla tohoto tracku pořádně rozvinout. Až tady, v klubové verzi, která teď vychází, mám takový pocit, že bude dominovat všem parties a akcím po celé podzimní a zimní období. Naprostá exkluze a excitace. Už přes týden se té zatracené melodie nemůžu zbavit. A popravdě by tento track byl silný i bez vokálu… P.S.: V dnešní době délka tracku 8:22? To už je skoro bláznovství…

    Dan Stone – Macy
    Už někdo řekl, že Dan Stone je bůh? Na co sáhne, promění v klenot. Loni jsem z něho stříkal, když mě pronásledovala jeho verze See The Sun (musim si jí zase pustit) původně od Matta Dareyho, a teď mě zase dostala Macy. To už je přímo jeho vlastní produkce, a přímo tématicky následuje po jeho předchozím megahitu Venezuela…

    Ronski Speed feat. Linnea Schossow – Set Me To Light
    Moc mě těší, že někteří producenti, kteří dělali dobrý proglift, a pak se vrhli na trousové shity, se zase po několika letech vrátili tam, kde je fanoušci mají nejraději. To je třeba případ i Ronskiho Speeda. Jeho současné vokálové hitovky jsou prostě boží. Poslední singl Set Me To Light je typickým zástupcem 136tkového progliftu, podpořeného výtečným vokálkem Linney Schossow s nezbytnými acidovými vsuvkami s nádherně rozvinutou melodií v hlavním motivu.

    John O’Callaghan – The Forgin of Steel
    Zase jedna tvrdší produkce z dílny JOC, který buďto dělá vokálové šlapačky se sýrovitými hrudkami, a nebo tak brutální rychty, že by se od něj mohli všichni britští řezníci co učit. Novinka, ve které budeme kout ocel, celkem překvapivě vyšla na Pepíkově labelu GO On Air, a tak je na místě otázka, nakolik byl JOC ovlivněn současným Ottavianni slowtechno stylem. Každopádně jedno je jisté. Breakdown vás vystraší… Děsivé dark motivy dávají do uší atmosféru opuštěných hutí a železáren…

    Saad Ayub feat. Francesca Genco – Solitude
    Objev Armina – americký producent Saad Ayub – je také k nezastavení. Novinka je opět vokálová, opět tech-upliftová, s tak trochu východní náladou (jako bych slyšel Bobinu), se zajímavými náznaky vokálů…

    Ronald Van Gelderen – This Way (John Askew Remix)
    Jedna taneční překopaná rychta od Ronalda Van Gelderena, která vyšla v původní verzi v roce 2006, a byla především hardtrancovou poctou, je v rukou Askewa klasickou tech-trancovou rychtovnicí.

    Scooter – Fire! (Indecent Noise Rework)
    Spíše než regulerní track, se nejspíše jedná o srandu pro fanoušky, nicméně, když už to uteklo, tak proč to neukázat že jo? Stará nálož od Skůtráků v novém techtrance hávu, které na festivalech a akcích určitě vyvolá vlny nostalgického nadšení, a donutí všechny návštěvníky jít na parket a zlikvidovat se do mrtvol.. FAJRRR!!!!

    Armin van Buuren feat. Trevor Guthrie – This Is What It Feels Like (Matt Lange Remix) == REMIX MĚSÍCE == RYCHTA MĚSÍCE ==
    FŮŮŮ! Ty krávo. Armin tento remix sice dal jako progressive pick, jenže tohle je ryzí deep techno, které by zfleku mohlo figurovat v setech, které teď valí třeba deadmau5. Matt Lange z US (neplést s Langem z UK) se do toho pustil se vší vervou a z příjemného radiofriendly songu udělal rychtovnici, která se na festivalech asi úplně hrát nebude.

    Christopher Lawrence – Gotham == BACK IN TIME ==
    Do mrtě vyždímaný motiv z Temného rytíře od Hanse Zimmera v podání Christophera Lawrence a “jeho” tracku Gotham. Z časů, kdy tracky měly běžně devět minut, a za tu dobu jste mohli slyšet postupný a nádherný vývoj hudebních motivů…

    Napsat komentář

    Informace

    07. 10. 2016, 21:12


  • Nejnovější příspěvky

  •