Nejhudba.cz - hudební magazín plný novinek i recenzí

Robert Vadney je národností Řek jak poleno. Pochází z Rhodosu a již od malička byl fascinován dvěma lehce odlišnými styly hudby - metalem ale i elektronikou. Začal mixovat především hudbu pro filmy. Nicméně tahle práce ho jaksi nenaplňovala a proto se rozhodl, že vstoupí na živou stranu a začne tvořit pro lidi. Fascinován melancholickými prvky v sobě kloubil elektroniku s temnými tóny a dal světu styl, který dnes svět označuje jako "gothic trance". V jednom rozhovoru řekl, že jeho hudba je zlá, špatná a že není pro většinové posluchače. A tento názor ho zřejmě vynesl na pomyslný trůn téhle "podivné" hudby. DJ, který si všimnul jeho neskutečného talentu se jmenuje Paul Oakenfold. To jemu Robert zremixoval singl Not Over a následně vyšel na celé řadě kompilací. A díky Paulovi se Robert stal známým pro mnoho trancových posluchačů po celém světě. S Oakenfoldem neustále spolupracuje a pod jeho labelem Perfecto Records Robertovi vychází všechny jeho singly a remixy. A že zejména těch remixů není málo. Díky singlu Euthanasia si Vadneyho všímá i český posluchač Dance Radia. Právě tento song na podzim vyhrává několik vydání staniční hitparády DLC a Robert si získává fanouškovskou základnu i "rockovém" Česku. Jeho to samozřejmě těší a posílá k nám pozdravy. Třeba jednou dorazí na nějakej koncert ;)

O desce Dance 4 Death přemýšlel Robert již dlouho a snažil se navázat na úspěch jeho předchozí desky
Halloween Anthems. Robert chtěl spojit na desce dohromady všechny neduhy a nemoci současného světa a vykřičet to v podobě depresivních melodií do okolí. A daří se. Problém však nastává v distribuci, neboť mateřský label Armada (pod který Perfecto spadá) odmítá desku, nazvanou Dance 4 Death, vydat. Paul Oakenfold nicméně hodlá Vadneyho desku vydat stůj, co stůj, a tak díky němu na konci března deska skutečně vychází na digitálním distribučním systému Perfecto Recordings.

Deska zaujme už coverem, který je značně řekněme expresionistický. Ležící postava na operačním stole a okolo podivné postavy. Robert prohlásil o albu:
"Pokud je v pořádku tančit pro život, pak není jediného důvodu, proč bychom nemohli tancovat pro smrt, zvlášť v současné době" (citát převzat z www.insound.eu)
Ano, řada desek je veselá, opěvuje život, a tak pojďme proti proudu a opěvujme smrt. Téma alba kritizuje skrytě nebo rovnou otevřeně neduhy současného uspěchaného konzumního života a snaží se to provokativním stylem vykřičet do světa. Předat nějaké poselství? Možná, ale spíš tady jde rovnou o tu kritiku.
The RoachBoy (intro) (1:32): Album otevírá šílené intro. Po spuštění se spustí jakési zvonkohry a psychedelický komediant Robert Vadney a něm začne vyprávět o svém poselství. Popravdě místo radosti a těšení se na album jsem dostal pomalu psychický šok a zimnice se prvně zakousla do mých zad. Ano, album bude opravdu podivné. Zbláznili jste se vy, nebo Vadney? (9,5/10)
Psychotic Antibiotics (6:16): Děsivý šepot na konci intra vás bude pronásledovat i ve druhém tracku nazvaném o problémech antibiotik nebo spíš vaší mysli? Stav vaší mysli rozhodně nebude jako dřív. Díky děsivému šepotajícímu hlasu si začnete ty tváře v hlavě a hlasy v uších, o kterém se Vás hlas snaží urputně přesvědčit, skutečně vymýšlet a váš mozek vás bude klamat. Ještě neblázníte? Začněte! (10/10)
Alcohola (7:03): Ve tvé duši a ve tvé mysli je stále jenom myšlenka na chlast. Tenhle track by měli pouštět v odvykací léčebně. Měli jste chuť jít večer na pivko? po tomhle tracku se na něj nejspíš vykašlete a na chlast pár dní zanevřete. (8/10)
Brain Cellulite (6:55): Tenhle track se snaží zaútočit na všechny současné předsudky, které se ve světě objevují. Robert v songu říká: Jsi gay nebo heterák? Vždyt celulitida mozku tohohle současného světa stejně všechny sváže. Nebuďme ovce. A ještě ostré motherfucker na okraj... Prý kvůli tomuhle tracku měl Robert stopku od vydavatelství a nesměl tenhle track pouštět. (8,5/10)
Punching cars (6:40): Ostré industriální pasáže skloubené s rockovým intermezzem jako do nějakých The Killers zní vážně zajímavě. Blik a náhle už nejsme v normálním světě. Nejlepší je asi být pořádným punkáčem s ostrými kytárami a pořádně proděravěnýma autama. Vykašlat se na všechno... Prostě se vyblbnout a pak tu kejtu rozmlátit (nebo se rozmlátit s autem...co je lepší?). Stále jste v pohodě? Nevadí, pokračujte v poslechu prosím...(8/10)
Tromocracy (7:26): Trošku úderný track, takový hard trance, ale rozhodně neoplývá energií a chutí, že byste si šli někam zapařit. Naopak, zalézt někam do kouta a tam tiše se zatnutýma zubama čekat, jaká děsivá můra přijde dál...(9/10)
Lord Of The Flies (9:20): Track se zajímavým názvem Pán much neoplývá nikterak náročnou melodií, ale i to málo se vám bude zarývat pod samotnou kůži. Aby ne, vzalo si trochu z acidu a trochu z elektroniky alá Depeche Mode. Ale stokrát černější. A pán much vyleze odněkud z bažiny.. A bude určitě smrdět, smrdět smrtí... Žasnu, jak si Robert vyhrává s melodií, která vás po celých 9 minut bude BAVIT!!! (8,5/10)
Chemical Bat (6:25): Jste někde v zatuchlém skladu starého průmyslového komplexu. Je to sen, nebo ne? A pak uslyšíte jemné cvakání nenasytných zoubků chemického upíra. Písk a prásk a rázem je tu úderný hard trancový beat, který nám představí instrumentálního chemického upíra, ze kterého bude mít strach i bubák pod Vaší postelí (spolu s Chuckem Norrisem). Až se k němu přidá ta do kůže se zařezávající melodie, strachy se poděláte do kalhot... " Uvnitř tvé mysli jsem našel hřiště, Jsem polemický pohlavek, Zakousnu se do vás a vy už tu budete navždy se mnou. Jsem totiž CHEMICKÝ UPÍR!!!"  (9/10).
Robert Vadney meets VeNeS - Sahara (8:42): Sahara je krapet jinačí. Od počátku si budete poklimbávat nohou, protože ten rázný a prudký beat vás klidně nahodí. VeNeS je host na albu, její příjemný, až melodicky sametový hlas dává tucha, že by se mohlo jednat o něco jiného. Arabské motivy se nesou celým trackem a rozhodně ve vás vyvolají po té předchozí hrůze alespoň zájem. Místy se podobají trochu tvorbě The Prodigy. Však Ona ví proč tu jste, Ona je matka starého Egypta. Důvod je zřejmý. Vy jste Sahara. Pustá, suchá Sahara... Vyložte si to, chcete... :) (7/10)
Deadline (9:12): Reportéři mají deadline, do kdy mají odevzdat článek, manažeři mají deadline, do kdy mají šéfovi dodat výkaz. Studenti mají deadline, do kdy mají napsat diplomovou práci. Ale deadline přece může znamenat i něco úúplně jiného. Nebo se mýlím? Přeložte si to! To je lhůta, kdy zemřete! Track plný prázdnoty a samoty, jaký jsem už dlouho neslyšel. Zoufalství z čirého smutku a strachu ze smrti. (8/10).
Euthanasia (6:59): Tenhle track je českému fanouškovi důvěrně známý. Obsahuje totiž něco, na co člověk ještě není připravený. Ano, nebo ne... Euthanasie je téma nutné k probrání. Budete trpět, bolest Vámi bude zmítat. Co uděláte?.... (8,5/10)
RadioDead (8:23): Možná trochu narážka na kapelu Radiohead, ale zmýlená neplatí. Tohle je track, ze kterého se letní den u mě proměnil v mrazivých 8 a půl minuty. Zpěv Vadneyho a k tomu nenápadná a temná melodie a tvrdá progresivná basová linka. Robert se ptá, jsem už fakt mrtvý, nebo to rádio, co tu hraje, všechny ty hlasy, je jenom výplod mé mysli.?? !!! Tenhle track má geniální slova. Robert se tu skutečně projevil jako skladatel hudby i textu. Tenhle song je jeden z nejlepších songů, které jsem kdy měl možnost slyšet. Radio je mrtvé a já taky. Radio je mrtvé, a já tak prázdný, ale já přežiju. Už jsem se nadechl...KONEČNĚ!!! Na samém konci tracku nám Robert ve své melodii i hlasu dal náznak naděje. Naději, že smrtí to nekončí... (11/10) Tenhle song mě naprosto rozdrtil!
Ghost Radio (8:15): Zase radio? Co se nám tu ten kluk snaží WTF sdělit? Ale po industriálním začátku tu na nás čeká klavírní intro, ze kterého mi opět záda drtily zimomriavky! Tématické pokračování předchozího tracku. A Robert to vytáhne hned v první sloce. Smrtí to nekončí. Sakra tohle nebe je tak štědré. Zanechal jsem tu ty, které jsem miloval. Všude slyším tvůj hlas, když mi voláš, když se dívám na televizi. Prostě všude!... (10/10)

Nevím, možná jste si všimnuli, že se postupně od začátku, přes všechny neduhy a problémy světa, dostaneme až k tématu smrti. Poslední čtyři tracky na sebe tématicky navazují. Umřeme, ale smrt, to vlastně někdy může být i vysvobození. Tohle album ROZHODNĚ není pro romantické duše a pouštění před spaním. Z tohohle alba budete mít hrůzu a budete se budit, a mačkat si tep, jestli ještě žijete. Robert Vadney JE králem gothic trance a nemá konkurenci. A ta konkurence asi nebude, upřímně, kdo by si troufnul zpracovat tak temná a hrůzyplná témata, než tenhle "pošuk" Vadney. A nebo tahle deska s Vámi nic neudělá a vy si budete klepat na čelo, co tady ten Pánek vyšiluje. A nebo budete ti, které jsem varoval a album "Tanec pro smrt" Vás sešrotuje na padrť a vyplivne totálně zničené na konci desky. Tak jako mně...Pro všechny ostatní jsou tu miliony tanyny písniček, ve kterých Ken miluje Barbie a všichni se lovískujou...