• Scooter – Music For A Big Night Out

    Hudební chameleoni – německá skupina Scooter za dobu své existence, a že existuje už docela hodně let, vydala neskutečné množství singlů, alb, výběrů, procestovala celý svět a také dokázala reagovat na aktuální hudební situaci. Tím byla tahle partička seskupená kolem svého headlinera – H.P. Baxxtera, vždy typická. Prošli si prakticky celým žánrem elektronické hudby, počínaje ravem, happy hardcorem a dalšími směry typickými pro devadesátá, eurodanceová léta, přešli přelom milénia ve svém techno-trance období, aktivně zareagovali na oblíbenost jumpstylu a hardstylu, loni své fanoušky zklamali dubstepově orientovaným albem The Big Mashup, a aby se odčinili, přichystali pro své fandy nálož nové hudby. A výsledkem je překvapivě dobré album Music For A Big Night Out

    Hudebně se toto album nikterak rázně nechce škatulkovat, a nabízí tak pro své posluchače klasických 12 tracků a zhruba třičtvrtě hodiny muziky, ve stylech jako big room house, elektro house, big room trance (trouse), hardstyle, trance a dokonce si dovolili i hudebně “ulétnout” v podobě psytranceové nálože Last Hippie Standing. Ano, jak už bylo řečeno na začátku, Scooter nikdy nebyli kapelou, která by nějak definovala žánr, přinesla něco nového. Kdepak, pouze chytře využít momentálně oblíbené styly a rychle vytěžit ze svého, stále věrného, okruhu fanoušků nějakou tu kačku. A kromě loňského opravdu hnusného a nepovedeného alba, to většinou vždycky vychází. V září přichystal H.P. Baxxter & spol. pro své fanoušky videoklip k pilotnímu singlu 4.AM, kdy vysamplovali legendární Otto Knows – Million Voices a na velký hit bylo zaděláno. Ano, pilotní singl můžeme říci, že se celkem povedl i když původní track byl rozhodně lepší. Kontor Records zjevně potřebovali komerční rozehřívačku na album.

    Vlastně celá deska je (ostatně jako obvykle) většinou vysamplovaná a ukradená od jiných kapel, ale Skůtři to umí dělat tak, že to většinou nevadí. Album otevírá parádní intro Full Moon, které funguje velice konzistentně a dokonce navodí velmi příjemná očekávání, které do alba vkládáte. Tohle se prostě povedlo. A tak trochu nám přijde, že druhá půlka připomíná Invasion od W&W. I’m A Raver Baby, tak zní název druhého tracku, který se nese v klasickém techno – hardstyle stylu a navazuje na původní tvorbu někam na přelom milénia. Staří fandové musí být po takovém nátěru utržení ze řetězu, protože tohle je prostě oldschool nátěr. Pokračujeme v další hardcore petelici. Tentokráte budeme okupovat hard trance s již druhým singlem Army of Hardcore. Schválně, co říkáte na to, že se pánové zjevně inspirovali singlem od  Neophyte VS Stunned Guys – Army Of Hardcore. Následuje již zmíněná pomalejší 4.AM a opět pokračujeme v podobně oddechovém progressive big room house tempu a tracku No Way To Hide. Nebyli by to Scooteři aby si pořádně nezakradli. Tentokráte sáhli ke kapele KLF a hitu What Time Is Love? od kterých si půjčili i text. Hudebně pro změnu pokračujeme v big room house stylu. Slušná práce, ale nikterak převratná. Prostě jen příjemná. Overdose (Franzy) je hudební úlet, který si H.P.Baxxter prostě musí dovolit. Tak trošku kvokání ala ptačí tanec. Docela šílenost, ale velice vlezlá :)) . Pojďme si raději říci něco o životě v tracku Talk About Your Life, kde máte možnost slyšet Scootery již dlouho nepoužívaný pitch (helio) hlásek. Jinak velice rázná hardstyle party pecka, která vás prostě musí dostat. I Wish I Was A Raver je trochu zpomalení v progressivně housově laděném stylu (a evidentní inspirace současnými oblíbenci jako je Hardwell a jemu podobní, pro upřesnění musíte kontaktovat housového kolegu Martina 🙂 ). Tak trochu průměr a lehká nuda. Black Betty alá vařila myška kašičku a nacpala do sebe elektro, house, dubstep a podobné pitchovinky. Pod nánosem toho hnusného balastu se nachází vysamplovaný track od Ram Jam – Black Betty, originálu z roku 1977, který zní teda fakt o třídu lépe. A pozor držte si klobouky, přichází asi nejlepší track alba – Too Much Silence. Energická vysamplovaná trancová čistá energie, která se velice podobá projektu Gaia Armina Van Buurena. Mnozí v tom slyší trochu jeho poslední singl J’ai Envie De Toi. Každopáně zářez alba a jasný kandidát na jeden z nejlepších tracků, co kdy Scooteři vydali. No a jako poslední track si dáme vzpomínkový psytrance úlet s názvem Last Hippie Standing, který jasně odkazuje na starší fláky, kdy v kapele působil Axel Coon. Zpočátku paráda, ale track je možná zbytečně dlouhý a po nějakém čase začne trošku nastupovat šeď a pachuť zbytečnosti. Stačilo by asi trochu zkrátit, nebo to celé nějak více oživit.

    Kapele se povedlo odvést dobrou práci, rozhodně lepší než minulou plácanici, která teda fakt za moc nestála. Album není vůbec přelomové, ale fanoušky nové i staré musí zákonitě potěšit. Téhle svérázné partičce se totiž povedlo spojit dohromady hudební světy nové a staré a potěšit tak úplně všechny. Čím dál více si však lidé všímají, že kapela už neumí tvořit své vlastní tracky, a že kopíruje. Ovšem dle mého názoru si myslím, že Scooteři kopírovali celou svojí kariéru, a teď v poslední době se jen na původní originály snáze dá narazit. Album doporučujeme.

     

    Napsat komentář

    Informace

    01. 02. 2012, 20:38

    7/10


  • Nejnovější příspěvky

  •