• The Subways, 30. 4. 2013 (Čarodějáles, Brno)

    The Subways v České republice vystoupili už tolikrát, že to ani nedovedu spočítat z hlavy (ještě že existuje něco takového, jako Last.fm). Poprvé jsme je mohli vidět na Trutnov Open Air festivalu v roce 2008.  V pražském Lucerna music baru vystoupili tři krát, dva krát na Rock For People a v roce 2011 také na Sázavafestu. Včerejší koncert na brněnském Čarodějálesu tak byl jejich 8. vystoupením v České Republice. Pořád je vám to málo? V létě je u nás můžete vidět znovu, tentokrát na Mighty Sounds.

    Svou kariéru začali, jak nejlépe mohli, rovnou na Glastonbury. V roce 2004 vyhráli soutěž kapel, kterou pořádal sám ředitel festivalu, Michael Eavis. Pak už to šlo jako po másle, nahrávací smlouva, první album, víc a víc koncertů a hlavně “Rock’n’roll Queen”. Pro mě jsou The Subways srdcová záležitost. Když jsem je poprvé viděla v roce 2009 v Lucerna music baru, měla sem pocit, že lepší koncert už snad nikdy neuvidím.  Žádná velká stage, speciální efekty, lasery, konfety apod. Radši malé pódium, na které můžete vylézt a pak skočit. A to u nich platí pořád.

    Před koncertem si povídají u vchodu do zákulisí s fanoušky, fotí se s nimi, kdyby je někdo pozval na pivo tak bych se nedivila, kdyby pozvání přijali. Před začátkem fanoušci zpívají “Rock’n’roll Queen” a jakmile zazní prví tóny, strhne se šílenství. Největší úspěch mají písně z prvních dvou alb „Young for Eternity“ a „All or Nothing“. Kousek „Rock’n’roll Queen“ Billy Lunn odzpíval dokonce česky. Z posledního alba „Money and Celebrity“ zazněly singly „We don’t need money to have a good time“ a „It’s a Party“, kterou svoje vystoupení zakončili. A také „Celebrity“, kterou Billy věnoval Tomáši Rosickému. Dokonce i během pomalejších věcí jako „Mary“ nebo „I wanna hear what you’ve got to say“ máte občas problém udržet se na nahou. První řada je nedocenitelná nejen kvůli výhledu, ale taky díky tomu, že se máte čeho držet a o co se opřít. Druhý den se ale stejně dost možná probudíte s několika modřinami, bolestí žeber nebo vyřvanými hlasivkami, ale to už k The Subways prostě patří.

    Jejich koncerty vždycky vypadají stejně, ale i přesto vás nikdy neomrzí. A co je hlavní, na kapele i divácích je vidět, že je to pořád baví, možná proto je k nám pořadatelé zvou každý rok znovu a znovu. Drobounká baskytaristka Charlotte Cooper poskakuje celou dobu po pódiu jako šílená a Billy ještě provokuje, že nejsme dostatečně “crazy”. Dokud není circle pit, tak to prostě není ono. A ozvučení! V první řadě byla skvěle slyšet jak basa, tak zpěv.

    Pořád mě mrzí, že jejich druhé album, které produkoval Butch Vig, je kritiky dost podceňovano, podle mě jde o jednu z nejlepších desek minulého desetiletí. Třetí album už tak oslnivé možná není, ale naživo to stále funguje skvěle a každý by měl The Subways aspoň jednou vidět naživo. Koneckonců příležitostí k tomu máme až dost.

    Napsat komentář

    Informace

    01. 05. 2013, 19:22


  • Nejnovější příspěvky

  •