• Trancefusion – A Dream Come True

    V sobotu 14. dubna proběhla v pražském Průmyslovém paláci na Výstavišti první letošní halová akce – třetí díl stále oblíbenější Trancefusion, tentokrát s podtitulem “A Dream Come True”. Tento event pořádá agentura BTL a musím jí hned na začátek smeknout, protože s každou další akcí je to lepší a lepší. Na akci bylo ohlášeno velké množství DJs a dokonce tři stage, které se pokusily naplno využít rozhlehlá zákoutí překrásného Průmyslového paláce. Ostatně to, že se akce konala právě zde, napomohlo oné magické atmosféře, která se linula celým večerem. Jen si tak postesknu, že je velká škoda vyhořelé levé části, protože tahle památka tím opravdu utrpěla. Ale nic, jdeme k tomu hlavnímu – krátce zreportovat večer.

    Do místa akce jsme spolu s dalšími lidmi, se kterými jsme si tuto večer hodlali vychutnat, přišli lehce před osmou hodinou večerní. Vstup pro “obyčejné” návštěvníky byl z levé strany paláce přes dočasně postavený stan za vyhořelé křídlo. Už na samém začátku musím udělit obrovský klad, protože nikde se dlouho nečekalo, odbavení probíhalo rychle. Dalším pozitivem shledávám, že ani u šaten se netvořily žádné fronty a pořadatelům tak patří velký dík. V této části se nacházela také velká odpočinková a relaxační zóna od hlavního partnera této akce – společnosti PRE. Zde jste si mohli odpočinout, zahrát si na XBOXu nebo si nakoupit nejrůznější cetky a upomínkové předměty. Také se zde nacházely kasy, kde jste měli možnost si vyměnit vaše těžce vydělané korunky za tokeny, kterými se pak během celého večera platilo u stánků za jídlo či, nápoje až právě po ony upomínkové předměty. Prostřední křídlo Paláce nabízelo New Vision Stage, kde agentura stvořila honosnou stage s několika LED kostkami a mnoha laserovými efekty. Ve foyer se zase usídlila New Talent Stage, malinká, možná trochu nešikovně umístěná, protože lidé procházející od toalet a “odbavovací” části se tu sráželi s lidmi, jež si chtěli zapařit na tomto malém místečku. Také zde byla poměrně zima. Na této stagi – jak už napovídá název se uchytili mladí a noví producenti od Alexandra Popova přes Wezze Devalla až po Arctic Moona. Hlavní části – tedy Ilusion Stage v pravém křídle Průmyslového paláce vévodilo rozhlehlé podium se spousty bílých závěsů a mohutným “Stargate” prstencem. Organizačně tedy organizátoři zaslouží obrovské plus. Prostory, bary, relaxační zóny, to vše působilo profesionálním dojmem. U barů se netvořily naprosto žádné fronty, ceny standardní, platba tokeny probíhala bez sebemenších problémů. Pokud jste dostali hlad, mohli jste si dát gulášek, párek v rohlíku nebo na výběr byly i bagety.

    Prvního DJe, kterého jsme zastihli, byl Alex O’Rion – mladší bratr populárnějšího Richarda Duranda, který to rozbalil na hlavní stagi. Krátce po osmé hodině rozbalil svoje fidlátka a začal to do nás hustit. Převážně progresivní, ale velice příjemný a poslechový set přilákal na hlavní stage řadu návštěvníků a tak před devátou hodinou bylo před podiem už slušně “k nehnutí”. Po deváté hodině se s námi Alex rozloučil a na stage pustil severského “ďábla” pana Orjana Nilsena. Ten se rozhodl, že nás šetřit rozhodně nebude a začal to řezat hlava nehlava. Převážně tech tranceový set prokládal jeho megafláky jako Viking, Amsterdam, nemohla chybět ani v současnosti veleoblíbená Shotgun od Wéček, nebo parádní Orjanovský remix Be Your Sound od Cosmic Gate. Tenhle set považuji pro mě osobně za hvězdu večera a neskutečně mě bavil. Lehce před půl jedenáctou se s námi za obrovských ovací rozloučil a pustil na podium Live Perfomance – oblíbenou Audrey Gallagher. Páni zvukaři však její nástup lehce pokazili a tak jsme půlku jejího vystoupení téměř neslyšeli, což je škoda, protože na Audrey bylo vyloženě vidět, jak moc by chtěla zpívat. Nakonec zazpívala i Big Sky, čímž jsem byl spokojen. Ostatně Audrey zpívala skutečně live,což se loni u Emmy Hewitt moc považovat nedalo a ukázala, že má talent zpívat i naživo, což se ovšem některým jedincům, jako náš šéfík Lukáš, nezdálo 🙂 Opravdu zpívala moc pěkně. Po ní už se na podium natlačil ruský mladíček Arty, který již při prvním tracku od Swedish House Mafia ukázal, že house tady bude dominovat. Rychle jsme se přesunuli proto na obhlídku terénu a po chvilce poslechu Alexandra Popova na “talentové” stagi (mimochodem jsem od něho slyšel mojí oblíbenou When The Sun (Eximinds Remix), jsme se vydali do prostřední arény.

    Zde zrovna řádili Finové Super8 & Tab a hráli moc pěkně. Jejich set byl hodně vokálový, ale nestavili na tom a tak, když se ozvalo Sun & Moon od Above & Beyond, tak jsme si pěkně “zabékali”. Hráli také jejich ID novinku s Betsie Larkin, jejíž hlas jsem v tracku poznal, tak doufejme, že jí zanedlouho vydají třeba i na singlu. To už se pomalu nachýlil čas, kdy se na hlavní stagi měla uskutečnit Main Perfomance. Zrovna tu dohrával Arty, který “zajímavě” ukončil jeho set In & Out of Love od Armina v original mixu a zajímavým závěrečným efektem, kdy track uřízl asi v půlce. Main Performance je hlavně o všelijakých artistech, tanečnících a žonglérech a tak za zvuků klasických tranceových hitovek, nám tu předváděli řadu roztodivných kousků, od hrátek se svítícími tyčemi až po artistické výkony na závěsech, které dominovaly hlavní stagi. Po artistech přichází Richard Durand a hned do nás hustí hymnu letošní Trancefusion. Osobně se mi moc nelíbí. Takový šedý průměr. Během druhé skladby – Sinead od Within Temptation v remixu Myon & Shane 54 odcházíme pryč. Naším cílem se stalo nenápadné patro, které se sice tvářilo jako VIP, ale část z něho byla určena i pro normální smrtelníky. Tady nalézáme kýženou pohodu. Lidí tu není zdaleka tolik, co dole. Jsou tu prakticky prázdné toalety, řada židliček k odpočinutí si vašich unavených nohou, ale hlavně luxusní výhled na střední arénu, kde zrovna úřadovali letití Blank & Jones. Zpočátku mě jejich set nebral, ale když pustili Beyond Time, nebo Mind of The Wonderful v mixu od Martina Rotha, tak jsem málem vytekl štěstím. Po nich se za mixážní pult postavil Andy Moor, který pro mě osobně byl zklamáním. Pouštěl sice jeho klasické progresivity, ale celé to na mě působilo strašně studeně a chladně, Andy skoro vůbec nekomunikoval s publikem a tak jsem si vychutnával alespoň efekty a koukal jsem po tanečním parketu, což z výšky bylo docela zábavné. A hlavně jsem sbíral síly na další paření. To nastalo opět v hlavní části – kam jsme se po Andyho nevýrazném setu (navíc podpořeno fiaskem s live performance Audrey Gallagher) přesunuli. Tady totiž zrovna čile komunikoval s publikem showman Dash Berlin a tak jsem si akorát nadával, že jsem na něj nepřesunul už dříve. Dash si jel hlavně vokálové zpívánky, ale rozhodně mi to nevadilo a občas jsem žasl, co Dash Berlin zase vymyslel za bejkárny. Skákal po mixážním pultu, házel trička do publika, rozdával vodu, s iPadem si textoval s diváky, no prostě paráda. Set zakončil strhujícím mash-upem, kdy zkombinoval Waiting, Disarm Yourself a Sun & Moon.

    Ani jsme se nenadáli a za pultem se objevil Fila. Tedy jedna polovina slavného egyptského dua – Aly & Fila. Ten to rozjel spíše pomaleji v progliftím stylu, ale postupem času BPM zrychloval, až se docela smažilo na pořádný upliftík. To už jsme byli ale poměrně vyčerpaní a tak jsme se asi po půli setu s Alíky rozloučili a pomalu se přesunovali směrem k východu, neboť jsme si naplánovali odchod s prvním ranním metrem (cca 4:30). Ještě chvilku jsme okouněli u talentové stage, kde to zrovna roztáčel Arctic Moon a teď hořce litujeme, že jsme nešli na Simona Pattersona, neboť dle reakcí to byla smršť.

    Závěrem je třeba říci, že na eventu by se samozřejmě našlo pár much (zvuk v hlavní hale, Audrey, trochu slabší efekty, nedořešená talent stage), ale kladů by se dalo nalézt výrazně více. Za celou dobu jsem nenarazil na žádné smažky, lidé v hale byli poměrně slušní, kuřaků jsem potkal jen pár a tak mohu jen s potěšením přejít fakt, že jsem nesmrděl, jak kdybych vylezl z nějaké zakouřené putiky. Pořádající agentuře vysekávám velkou poklonu, protože tenhle event byl opravdu na světové úrovni. Věřím, že postupem času se tahle akce vytvaruje ve skutečné velikány, na kterou budou jezdit návštěvnící ze všech koutů Evropy. Ostatně tento fakt jsme mohli pozorovat již v sobotu, neboť nás návštěvou počastovala řada návštěvníků z ciziny – hlavně z Polska. Co říci na úplný konec? Těším se na podzim na další transfúzi trance hudby.
    P.S.: Fotografie jsou vlastní výroby 🙂 z mobilního telefénu.

    Napsat komentář

    Informace

    16. 04. 2012, 20:52


  • Nejnovější příspěvky

  •