• Trancefusion Magic, Průmyslový Palác, Praha

    TranceFusion Party Prague hlásala, že se stane nejen největší taneční událostí letošního jara, ale hodlá konkurovat i takovým zavedeným akcím jakou je třeba Trancemission pravidelně pořádaná v O2 Aréně.
    Pořadatelé slibovali neuvěřitelný a pekelně našláplý line-up. Upřímně, kdo by se netěšil na taková jména jako ATB, Roger Shah, Cosmic Gate, Dash Berlin, First State, Sean Tyas nebo maďarská dvojka Myon & Shane 54. Jakousi lahůdkou měla být přítomnost austrálské vokálistky a trancové “superhvězdy” Emmy Hewitt. Jak celý “koncert” probíhal se můžete dočíst v tomto subjektivním reportu. Třebas ještě dodá svoje postřehy “šéfík” Lukáš nebo Martin P. Každopádně teď si pojďme na pár řádcích říci o průběhu tohoto hvězdného večera.

    Akce se konala v magických prostorách Průmyslového paláce, konkrétně jeho pravého, nepoškozeného křídla (ten levý v roce 2008 vyhořel). O vhodnosti umístění bych nerad diskutoval, palác jako takový byl proti sterilní O2 aréně příjemnou změnou, celé to působilo mysticky, ale jako problém se ukázalo nazvučení, protože takový prostor se spousty zákoutími musí být pro zvukaře dosti oříšek, takže místy bylo opravdu přebasováno a v určitých chvílích se ztrácely nejen vokály, ale i melodie a šílené přebasování mnohdy trhalo uši.

    Na akci jsem dorazil krátce po osmé hodině. Jelikož jsem den předtím běhal po lesích a hrál hru ve stylu “airsoftu”, naspal jsem do tohoto večera celkově asi tak 40 minut. Posilněn dvěmi energeťáky, které normálně nepiju, jsem se vydal hledat kolegu šéfíčka Gregu s jeho přítelkyní Terezou a ex-nejhudbáckého redaktora Martina P. Našel jsem je sedící na improvizované tribuně, která byla před akcí prezentována jako hlavní odpočinkové místo. Trošku jsem se podivil dvěma “bednám” s celkovou plochou asi tak 10 m čtverečních, ale což. Na podiu zrovna úřadoval Sander Van Dien alias First State a “mile” mě přivítal radiovou sragorovinou Hello od Solveiga, čimž si vyfasoval můj palec dolů. Odešel jsem hledat šatnu, která se nacházela na druhé straně celého areálu. Cestou jsem pilně do svého unaveného mozku zakresloval mapku celého areálu. U vstupu sice byla fronta, ale díky výborné organizaci nic nevázlo a dovnitř se hrnula kvanta tancechtivého publika. V šatnách jsem opět vůbec nečekal, obrovský prostor s několika výdejními místy se organizátorům skvěle vyvedl. Toalety byly opět předimenzované a tak se nečekalo ani tam, jako velký plus oceňuji tekoucí studenou vodu, kterou jste si mohli, pokud jste chtěli, načepovat do draze nakoupené lahve od koly nebo vody nebo si opláchnout obličej. Na spoustě akcích nechávají organizátoři téct pouze vodu teplou až horkou, za což sklízejí body dolů. Ve foyer bylo umístěno pár stolků s pohodlnými křesílky, kde jste si mohli legálně zakouřit. Celý prostor hlavního parketu byl totiž nekuřácký, což se v zásadě dodržovalo, i když s přibývajícími nočními hodinami, se na parketu pár kuřáků zjevovalo. Ale nesmrděl jsem jako putika, což beru plusově. Okolo celého parketu i ve foyer byly umístěny stánky s nákupem občerstvení, ať už tekutého, nebo pevného. Ano, daly se tu koupit nějaké Crocodille bagety, popř. hovězí vývar či gulášek – prý výborný. Nákup byl řešen prostřednictvím tzv. tokenů. Za cenu 40 Kč jste si nakoupili jeden token, který jste potom následně na baru proměnili ve vodu, kolu, či něco tvrdšího. Ceny nebyly nikterak přemrštěné, snad jenom krom 0,33 l europatoku Heineken  za 1,5 tokenů (60Kč). Drobná nevýhoda byla, že minimální počet tokenů, který jste si mohli koupit, byly tři – tedy za cenu 120 Kč. Ale což, nějak se vydělávat musí :-). Lidé na parketu byli vesměs v pohodě. Dlouho jsem neviděl, aby s DJs zpívala téměř celá hala, z čehož byli právě oni docela vyvedení z míry a roztál i dokonce samotný mistr ATB, který zpočátku jeho setu vypadal, jako že se nudí.

    Jednotlivé sety DJs byly vcelku parádní. Jak jsem již předem říkal, First State to zezačátku prdal trochu do housu, což mě mírně iritovalo, ale roztál jsem při jeho aktuální novince Skies On Fire, či mě zaujal remixem Diddy Dirty Money feat. Skylar Grey – Coming Home od Dirty South Remix. Ke konci arénu rozpálil Corstenovým Punk v mixu od ruského mága Artyho. Během jeho setu se plocha parketu začala solidně plnit, my jsme stále měli obsazenou pozici na tribuně, kde se dalo alespoň příjemně poslouchat. Po stylovém úvodu se za mixážním pultem zjevila maďarská dvojka Myon & Shane 54 a rozprdali to jejich aktuálním mixem k Andain – Everything from me. Velmi pěkně střídali vokálové verze s tracky čistě instrumentálními a celkově mě jejich set zaujal asi nejvíce.Do jejich setu zařazovali především jejich remixy ke známým trancovým flákům. Oba dva si to náramně užívali a zejména Shane 54 na podiu pařil jak o život. Mohli jsme tak slyšet jejich mixy k Never Be The Same od Julie Thompson a Signum, nebo Drowning od Armina popř. spolupráci s Nadiou Ali. Halu rozsekali jejich International Departures, jakožto novodobého anthem hitu.
    Zhruba kolem půl jedenácté se na podiu ukázala jedna z hlavních hvězd – Roger Shah. Po menších technických problémech se zapojením (a taky ztrapněním v podobě nápisu Roger ShaF) se tu konečně Roger zjevil a začal hrát jeho liveset.

    Objevovaly se tu tak pecky od něho (Back To You) i jeho projektu Sunlounger (Lost, Breaking Waves) ale zahrál i novinky z jeho nadcházejícího alba. Na závěr si celá hala zapařila a zazpívala na

    Going Wrong a mohlo se přejít k další části.

    Tou částí bylo tzv. Main Performance, kdy se na podiu za hudby Walk The Edge od Alexe M.O.R.P.H.a, objevovali tanečníci a tanečnice a ztvárňovali jakési scénické vystoupení. Za jejich doprovodu se zde objevili také akrobaté, kteří mnoha přítomným vyrazili téměř až dech. Po zhruba 15 ti minutách prostocviků už přišla řada na hlavní hvězdu večera – Andrého Tannebergera alias ATB. Ten to rozjel svými hitovkami z nového alba Distant Earth a hned zezačátku hodil na parket Twisted Love, což publikum rozehřálo. Z dalších novinek nezapomněl zahrát ani profláklou Apollo Road, kdy za ním přišel i Dash Berlin, či megahit Heartbeat. Jeho set se mi zdál ale dosti nevyvážený, házel tam tracky tak nějak beze smyslu. Uprostřed jeho setu se objevila i rocková část v podobě Song 2 od kapely Blur, a André nemohl zapomenout ani na Dejvida baGuettu s The World Is Mine. Nicméně zahrál i klubovou verzi Ecstasy a ke konci jeho setu se objevovala i řada jeho starších věcí, třeba What About Us, L.A. Nights nebo My Everything. Při What About Us si celá hala spolu s ATB zazpívala a bylo vidět, že si to André pořádně užívá. Během jeho setu se nad hlavou návštěvníků odehrávala laserová bitva. Místy téměř ohromující světelné efekty výborně pasovaly do ATBho setu.
    ATB odešel, a na na podiu ho vystřídala německá dvojka a Cosmic Gate. Ti na parket házeli především jejich věci a to zejména v nových mixech z jejich aktuálního alba Back 2 Future. A tak se tu zjevily třeba Arrival, Back To Earth, či Exploration of Space. Během jejich setu přišla na parket “zazpívat” i Emma Hewitt, nicméně mě neskutečně zklamala, protože místo, abych ohodnotil její zpěv, jsem slyšel pouze playback. Vysvětlení podali organizátoři, kteří tvrdili, že Emma již při příletu do Prahy byla hlasově indisponovaná, fanouškům se velmi omlouvala a prý se tu zjeví na podzimní verzi TranceFusion, aby svojí chybu napravila. Jako ozdoba se ale Emma vyfešákovala, po parketu pobíhala, a s publikem čile komunikovala. S kolegou Martinem se po jejím vystoupení dokonce i vyfotila 🙂 Po jejím vystoupení jsem ale už nemohl dále. Za sebou jsem měl zhruba 43 hodinový zápřah a potřeboval jsem se už vyspat, takže jsem zbytek vystoupení vzdal a vyrazil vstříc domovu. Cosmici dohráli a za parket nastoupil Dash Berlin a soudě dle ohlasů zahrál celkem fajn, hlavně vokálovky a vystoupení si s ním střihla i podruhé Emma Hewitt. Závěr, kdy už venku bylo téměř ráno, si pro sebe ponechal Sean Tyas, který hladinu BPM vyzvedl pěkně nad 140 a zbytky lidí, kteří ještě měli sílu tančit, rozsekal údernými beaty.

    Závěrečné zhodnocení provedu velice jednoduše. Organizátorům se akce povedla, zamrzel sice místy úděsně přebasovaný zvuk, který řadu tracků naprosto pohřbil, dále se nepovedlo vystoupení Emmy, která sice byla nemocná a nemohla zpívat, ale zbytek vystoupení se moc líbil. Škoda, že jsem byl tak nevyspalý, mohl jsem si celou akci užít ještě více a zdržet se déle. Ale i tak vyšvihnu známku 1- s tím, že organizátoři do příště napraví všechny zbylé nedostatky (hlavně teda ten zvuk, ten byl hrůza) a vytvoří z podzimní verze TranceFusion adekvátního soupeře zavedené Transmission.

    Napsat komentář

    Informace

    12. 05. 2011, 15:05


  • Nejnovější příspěvky

  •