• Trancefusion Old School Edition 9.2.2013 (SaSaZu, Praha)

    Poslední dobou se stále častěji objevují naprosto nesmyslné názory o tom, že trance je mrtvý. Já i nadále tvrdím opak a nebudu zaručeně sám, jinak by na akce jako byla tato, nikdo nepřišel. V Praze se konala další Trancefusion, tentokrát s podtitulem Old School Edition. A že byla old school od podlahy až po střechu, tak o tom se snad ani nedalo pochybovat. Co přinesla? O co přišel ten, kdo nedorazil? Na to se pojďme podívat v našem reportu.

    Co si budeme povídat, mladší publikum, které v současné době jede všelijaký electro pop, dubstep nebo housové vrzání, bylo marné na téhle akci hledat. Samozřejmě zde bylo pár výjimek, které mají tuto hudbu rádi a postupně se propracovali až k těmto klasikám (většinou pře staré Tiëstovy klasiky), byla to ale hlavně vzpomínka pro ty, co ten neskutečný náboj z minulých let znají. To bylo v klubu Sasazu dostatečně poznat na publiku, které bylo plné očekávání a nahradilo standartní Sasazu osazenstvo, které většinou čítá samé Barbie + Ken páry. Hned na úvod je asi dobré říct, že očekávání bylo asi naplněno víc, než možná většina čekala.
    M.I.K.E. aka PUSH (Trancefusion Old School Edition)
    Do klubu Sasazu jsme dorazili krátce před koncem vystoupení jediného českého zástupce Orbitha. Ohlasy jsem na něj moc kladné neslyšel, klub byl ještě poloprázdný. Do hodnocení jeho vystoupení se pouštět nebudu. V jedenáct se na scéně objevil první zahraniční host. Němec Tomcraft začal řádit a rozhodně zdejší osazenstvo nešetřil. Za sebe se přiznám, že jeho tvorbu moc nemusím, tak jsem si to asi neužil tolik, jako jeho fanoušci. Nicméně nezaujatě musím říct, že hrál velmi slušně a na úvod to byl rozhodně super rozpalovák plný úderných old schoolových pecek. Nezapomněl ani na klasiky jako Loneliness nebo Overdose. Na rozjezd velmi dobré, ale myšlenky už se upínaly na Kaie, který už se pomalu blížil se svojí náloží.

    Přiznám se, že Kai Tracida jsem viděl na podzimní edici halové Trancefusion a nějak už jsem nevěděl, kam by se mohl ještě posunout, jelikož všechny zásadní pecky ze starých klasik už tam vystřílel. Byla to naprostá paráda a těžko jsem si dovedl představit, že by to dokázal zopakovat nebo dokonce překročit. Nutno dodat snad jenom to, že skutečně nic nezopakoval, snad jenom kromě toho, že byl zase neskutečný. Při pohledu na něj mi přišlo, že se bavil i podstatně víc než minule. Nezapomněl samozřejmě na svoje klasiky jako jsou Too Many Times, Suicide nebo Liquid Skies, ani tentokrát nevynechal svoje Trance and Acid, které opět vdechlo do Sasazu neskutečnou energii. Oprášil také nesmrtelné klasiky jako jsou BBE – Seven Days And One Week, Awex – It’s Our Future a mnohé další legendy. Na to, že nehrál v až tak pozdní hodinu jel navíc v neskutečném tempu. Když k závěru sáhl po skoro až technové záležitosti Derb od Derb, tak už byl rozsekaný celý klub. Kai skutečně předvedl opět neskutečně nadupaný set plný zásadních hitů z minulosti, na které by se prostě nemělo zapomínat. A dokázal mi, že jsem byl hodně naivní, když jsem si myslel, že už nemůže překonat laťku, kterou si nastavil na podzimní Trancefusion. Tak uvidíme, kdy se tu objeví znova a čím nás zničí tentokrát, pevně věřím, že tu nebyl naposled.

    Další na seznamu byl M.I.K.E. aka Push, který byl pro mě osobně jedním z hlavních důvodů na tuhle akci vyrazit. Po Kaiově skutečně až nečekaně rychlém setu měl celkem nelehký úkol ho nějakým způsobem dohnat. To ale rozhodně pro něj nebyl žádný problém. Stačilo, když nastoupil hned na úvod se svojí Pushovskou klasikou Universal Nation a bylo hned jasno, že hity rozhodně šetřeno nebude. Jedna retro pecka střídala druhou a celý klub hýřil energií, která ještě lidem zbyla. Nejvíc asi v paměti zůstala pecka od Delerium, Silence v remixu od Tiësta je prostě klasika, která donutila celý klub ke zpěvu, podobně tomu bylo i u klasiky od Motorcycle – As the Rush Comes. Nechybělo ani pár hitů, které už dlouho neměl člověk možnost nikde slyšet. Osobně mě velmi potěšilo slyšet po delší době velký flák Three Drives s klasikou Greece 2000. Mike prostě věděl, o čem celá akce je a pojmul to skutečně grandiózně. Od všeho přidal něco a výsledek byl bezpochyby set večera spolu s Kai Tracidem. Vše zakončila Pushovská pecka “The Legacy” a na scénu už se chystal poslední účinkující, kterým byl blonďatě odbarvený klasik Johan Gielen. Jelikož ale bylo čtvrt na pět a únava už se dostavila, tak jsem to zabalil a Johana jsem bohužel už neviděl. Ohlasy na jeho vystoupení jsou taktéž velmi pozitivní, takže nepochybuju o tom, že i závěr byl velkolepý.

    Co dodat závěrem? Kdo na akci byl, tak rozhodně už nemůže mluvit o nesmyslech typu, že trance je mrtvý. Akce plná vzpomínek, nostalgie a skutečného trancu, který už se dneska téměř nedělá. Předznamenala Old School edice Trancefusion velký návrat trancu? Sluší se hluboce uklonit před pořadateli, kteří tuto akci uspořádali a rozhodně to nebylo všechno, čeho se ještě z dílny BTL Agency dočkáme. Bylo skvělé ze všech těch současných trendů a novinek vyrazit na chvíli zpátky a budeme doufat, že to nebyl poslední výlet zpátky do minulosti. A dodat nějaká negativa? To prostě nejde. Žádné totiž celá akce neměla. Decentní dekorace bez zbytečných laserů. Stíny tanečníků tancujících za plátnem nebo pověšené vinylové desky nad stagí bohatě uspokojily touhy všech návštěvníků. Jedinou osobní výhradu mám prostě k Sasazu. Já ten klub prostě nemám rád a asi nikdy mít rád nebudu, ale tak to je spíš takový můj subjektivní názor, akci to nijak nezkazilo a všechno běželo jako hodinky. Nutno dodat, že Trancefusion se nakonec povedlo domluvit nahrání setů vyjma Tomcrafta. Pokud jste akci prošvihli, budete mít možnost si atmosféru nasbírat alespoň takhle. Pokud jste na akci byli, tak rozhodně můžete zavzpomínat na to, jak moc úžasný večer to byl. Rozhodně tedy sledujte webovky Trancefusion nebo Facebook profil.

    Napsat komentář

    Informace

    10. 02. 2013, 19:33


  • Nejnovější příspěvky

  •