• Trancefusion Club Edition III 8.6.2013 (SASaZu, Praha)

    Máme za sebou další Trancefusion. Tentokrát menší klubovou verzi, která nabídla zajímavý lineup a příjemnou atmosféru z menšího prostoru. Klubová Trancefusion měla podtext Moor Music. Důvod byl prostý, oslavoval se 100. díl stejnojmenné radioshow Andyho Moora, který byl headlinerem celé akce. Do fronty gratulantů se připojilo pár dalších jmen, konkrétně Tenishia, Bjorn Akesson, Nitrous Oxide a český zástupce Thomas Coastline. Jako speciální host vystoupila zpěvačka Susana. Co akce nabídla? Bylo toho celkem dost, tak se tím pojďme postupně prokousat.

    Na akci jsem dorazil před půl dvanáctou, takže jsem stihnul ještě značnou část setu právě vystupujícího Nitrous Oxida. Přiznám se, že tvorbu tohoto pána moc nesleduji a ani mě nijak nezaujala, takže jsem až tolik nedával pozor na to, co vlastně hraje. Jelikož to šlo spíš do všemožných bzukotů, tak mě to ani moc nezajímalo. Hrál ale povětšinou také svou tvorbu. Například jeho asi největší hit “Far Away“. Jeho set měl svým způsobem nějaký vývoj, mně ale velmi nenadchnul a těšil jsem se na další jména, kvůli kterým jsem přišel.

    O půl jedné se na pódiu objevila dáma, kterou předcházela pověst. Nizozemská zpěvačka, která už za sebou má dvě studiové desky a velké množství dalších kolaborací s většinou předních DJs. To je ve zkratce Susana, ta se stala speciálním hostem této Trancefusion a vystoupila celkem dvakrát, v obou případech šlo o patnáctiminutové bloky. Co k Susaně říct? Pokud někdo z vás byl na některé z předchozích Trancefusion, tak ví, že vokálistky/vokálisti jsou už nedílnou součástí této akce. Bohužel často odhalí také to, co je krutá realita. Většinou jde o studiové interprety, kteří naživo zpívají v lepším případě falešně. Za éru Trancefusion si myslím, že s úctou mohl odjet s pocitem z dobře odvedeného výkonu maximálně zpěvák Christian Burns nebo Američanka JES. V ostatním případě to byl spíš zoufalý boj a možnost ukázat se na pódiu. Proto už se pomalu děsím, co kdo odhalí při svém vystoupení. Susaně jsem věřil a doufal jsem, že ta to zvládne. Nezklamala. Svůj set začla hitem z produkce Maxe Grahama “Down to Nothing” ze své druhé studiovky a hned bylo jasno, že ta rozhodně bojovat nebude. Tygrované šatičky, k tomu ladné pohyby a úžasný hlas, to všechno nabídla tahle půvabná hnědovláska v obou případech svého vystupování. Dočkali se také fanoušci Langeovské novinky “Risk Worth Taking“. Zazněla ale také velká hitovka “Closer“, “Frozen“, ale dokonce i legendární Armin van Buurenovské “Shivers” nebo “Nothing At All“. Člověk byl až v šoku s jakou čistotou to Susana odzpívala. Nezbývalo, než smeknout klobouk a doufat, že jako speciální host tu nebyla naposled.

    Mezi vystoupeními Susany se objevila maltská dvojka Tenishia. Ti už zazářili na loňské podzimní halové Trancefusion. To byl skutečně jeden z nejlepších setů večera. Vývoj ale nezastavíte a Tenishia už je taky dvojka, co se nějakým způsobem vyvíjí. Bohužel ne zrovna pozitivním směrem, protože jejich současný trend jsou mashupy, ve většině případech dost podivné a šroubované. Svůj set ale začali svým hitem “Where do We Begin” v remixu od Andrew Rayela. To pak následovala další autorská věc “Jaguar“. Nechyběl ani populární partyhit “Apache” od dvojky Fisherman & Hawkins. Pánové začali dobře, pak už ale rozjeli své mash upové stádo. Prvním byla směsice hned tří hitů, konkrétně “The Saga” od Garetha Emeryho, do toho úryvek Dashe Berlina s Jonathanem Mendelsohnem a všecho dokončil ještě Nic Chagallovský kousek “This Moment“. Směsice tří hitů zněla dosti přehnaně. Další mashup byla směsice hitu “Brute” od Ferryho s Arminem, tentokrát se ve spojitosti objevila hitovka “Beautiful Things” od Andain. Nechyběla ani specialita v podobě mashupu vlastní věci As We Speak s bondovskou “Skyfall” Adele. A ještě jeden mashup, který zůstane v paměti asi dlouho? To byla vokálová věc “How Do I Know” Andrew Rayela s Jano, ta se pro změnu sešla s hitem “The Box” od Ummeta Ozcana. Pak už to více méně plulo dál na progressive housových až trousových vlnách. Věci jako “Here & Now” od Ummeta Ozcana, “Requiem” od Marka Sixmy nebo další Sixmovská věc s Klaussem Goulartem “Rio“. Uteklo to rychle, byl to hodně zvláštní a nevyrovnaný set. Své fanoušky si jistě našel, ale hlavu a patu jsem u hledal dost marně. Bohužel mám možnost srovnání a od minulého pražského vystoupení to pro mě bylo dost velké zklamání. Možná už Malta pro mě přestává být tak atraktivní lokalita na sympatický trance, kterého mají pánové plné album.

    Po maltských pánech nastoupila opět Susana, ale tu už jsme probrali, takže se mrkneme na hlavního oslavence. Andy Moor je člověk, který loni na velké Trancefusion vystoupil, ale působil vlažným dojmem a nevypadalo to, že by ho to moc bavilo. To tentokrát celý zářil a pódium si užíval. Možná to bude tím, že byl headlinerem, možná se dobře vyspal, možná mu vyhovuje víc klubové prostředí. Každopádně energie z něj zářila a jeho set byl taky dost dobrý. Nezapomněl nasypat svůj hit “Love Again” v Andrew Rayel mixu, zazněl i nový “This is What It Feels Like” Armin s Trevorem v úderném W&W remixu. A padla volba taky na dost negativně hodnocený track “Thunder” od W&W. Jinak bylo jeho skladby povětšinou velmi obtížné identifikovat. S mixákem se ale rozhodně nemazlil a hodně progresivním trancem krmil Sasazu celé dvě hodiny tak vydatně, až ze stolů pod vlivem dunění padala jedna sklenička za druhou. Oslavenec odvedl velmi slušnou práci a slušně rozjel celý klub. V půl páté ráno zmizel a na scénu se přiřítil poslední účinkující. Tím byl blonďatý Švéd Bjorn Akesson, který si v Česku užil svou premiéru. Jelikož jeho muzika je tak výrazná a svižná, muselo být téměř všem od začátku jasné, že bude zakončovat celou akci. Bjorn se skutečně s posledními pár hrdiny, kteří vydrželi až do této ranní hodiny nemazlil a jel nekompromisní a tvrdý zvuk. Samozřejmě nezapomněl začlenit ani své hity “Painting Pyramids” nebo “Gunsmoke“. Výrazný byl taky našláplý remix “Smack my Bitch Up” slavných The Prodigy. Je pravda, že Bjorn si v roli zavírače celé akce mohl dovolit ještě trošku přitvrdit a zrychlit, nicméně jeho set byl více než slušný a jeho česká premiéra rozhodně nebyla zklamáním.

    Jak celou akci shrnout? Po pořadatelské stránce není opět nic, co by se muselo vytknout, Trancefusion je prostě už zajetá akce, kde je všechno profesionálně připraveno a zorganizováno. K dobru lze také připsat bleskurychlou reakci pořadatelů na povodňovou situaci. Z každé vstupenky šlo 50 kč na poničenou pražskou ZOO. Vytknout se dá asi jenom zvuk. Všechno bylo hodně přepáleno a největší problém měl asi Andy Moor. Některé části jeho setu byly pro uši skutečný masakr a bodalo to neskutečně nejenom do padajících skleniček ze stolu. Paradoxně ze všech nejlépe pro mě osobně vyšla Susana, která ukázala, co v ní je a že skutečně zpívat umí. Naopak největší zklamání večera byla jednoznačně dvojka Tenishia. Tihle pánové byli jedním z důvodů, proč mě akce přitáhla. Bohužel u setu mi vážně chyběla jakákaliv logika nebo alespoň smysluplné navazování skladeb. Akce měla relativně slušnou návštěvnost hlavně v rozmezí půl druhé až půl páté, pak už bylo Sasazu spíše poloprázdné. Uvidíme, jak to bude vypadat na příští chystané akci, která je naplánována na posledního srpna, kdy se bude oslavovat výročí 300. vydání pořadu Future Sound of Egypt od Aly & Fila….

    Napsat komentář

    Informace

    10. 06. 2013, 19:18


  • Nejnovější příspěvky

  •