• Trancefusion – Time To Say Goodbye (4.4.2015, Průmyslový palác, Praha)

    Posledních několik týdnů se stávala Praha centrem pozornosti trancového světa. BTL Agency se totiž rozhodla rozloučit z jistých důvodů se svým několikaletým projektem Trancefusion a připravila rozlučku světového formátu. Hlavním dějištěm celé události se stal jako obvykle Průmyslový palác, kde se 4.dubna 2015 rozezněly na dlouhých 14 hodin reproduktory v celkem třech stagích. Trancefusion to byla opravdu speciální, mainstage obsadily jen B2B dvojice vystupujících a tím vzniklo mnoho exkluzivních vystoupení ve světových premiérách, což ve světě skutečně nemá obdoby. Na tuto velkolepou noc dorazil náš redaktorský tým v tradičním složení – Tomáš, Vráťa a oba Lukášové. Vzhledem k mohutnosti akce a nemožnosti jednotlivce okusit vystoupení všech účastníků, jsme se Vám rozhodli nabídnout trochu nevšední report. A to s přehledem většiny vystupujících a k nim komentáře všech čtyř redaktorů, tedy Tomáše Vyšinského, Lukáše Pánka, Lukáše Gregy a nového kolegy Vratislava Šálka tak, jak si je naši redaktoři na poslední Trancefusion s heslem “Time To Say Goodbye”, “namíchali”.

    Hlavní stage umístěná v pravém křídle Průmyslového paláce byla plná zmiňovaných B2B setů. Například při vystoupení dvojic Kyau & Albert se Stoneface & Terminal tak nastal humorný moment, kdy se za mixážním pultem tísnily celkem čtyři osoby. To se však událo jen jednou a po zbytek akce se za mixážním pultem vyskytovali účinkující ve dvojicích. Druhá stage byla (zřejmě po vzoru loňské úspěšné oldschoolové edice) klasická a byla situována v prostřední hale. Poslední, CZ/SK Stage, sestávající z vítězů facebookové ankety, zabírala nevelké prostranství poblíž kuřáckého sektoru na chodbě paláce. V levém křídle se krom rozhlehlých šaten rozkládala také oddychová zóna, kde nechyběla místa k sezení, k odpočinutí si v průběhu perné taneční noci a také výstava zachycující historii Trancefusion. Několik fotostěn nabízelo návštěvníkům zvěčnění své návštěvy této akce. Venkovní stan s občerstvením zase dal příležitost naplnit hladovým účastníkům večera žaludky několika druhy hamburgerů, gyrosem, či smaženými nudlemi. Žízeň zase zahnalo několik barů, u kterých se po většinu večera netvořily velké fronty. Z loňského roku si pravděpodobně pořadatelé vzali poučení a otevřeli boční vchody v levém křídle, čímž zajistili potřebnou cirkulaci vzduchu a díky tomu po celou dobu akce byl v hale velmi příjemý vzduch.

    Lukáš Pánek: Postřeh ode mně je jasně pozitivní. Vzduch byl super, a také mi přišlo, že i party people jsou hodně v pohodě, takže buďto byli normální, anebo těch drog bylo fakt hodně :-), to byl samozřejmě vtípek, ale je pravdou, že kromě pozdních nočních, brzkých ranních hodin, kdy vyšli i svalnatí borci a kozaté barbíny z nor a doupat na parket, se všichni omlouvali, když mi šlápli na nohu, a vůbec se tato akce stala takovou příjemnou.

    Kyau & Albert B2B Stoneface & Terminal

    Lukáš Pánek: Během setu se objevilo na podiu neuvěřitelně lidí. Obě dvojice v plné polní si tam valily svoje aktuální singly, sice jsme dorazili až na konci jejich setu, ale zrovna tam hráli We Own The Night, takže se dá předpokládat, že jejich set byl poskládán z věcí převážně Euphonic provience.

    Beat Service B2B Mark Sixma

    Lukáš Grega: Upřímně, přiznám se, že na tuhle dvojku jsem šel spíše ze srandy, abych viděl “obrovské čelo” Marka Sixmy naživo, protože fakt nejsem fanoušek jeho současné tvorby, ale ve výsledku to docela fungovalo a nebyl jsem nijak znechucený nebo naštvaný. Pánům to spolu sedělo a na osmou hodinu z obou zářilo hodně energie, čemuž jistě pomohla také již slušně zaplněná hala. Oba sázeli spíše na svou tvorbu, Beat Service vystřílel hity jako “Spark”, jeho remix “Nothing Without Me” Markuse Schulze, svůj remix “Touch Me” od Paula Oakenfolda nebo třeba “Multiverse” od Alexandra Popova. Mark Sixma oprášil “Requiem”, nezapomněl přidat svůj nový remix nového singlu “Another You” od Armina van Buurena, “Sandstorm” od Darude v jeho mixu nebo také “Falling Back” od Cosmic Gate ve své verzi. Nechybělo ani jeho milované/nenáviděné ča ča čača “Adagio for Strings”. Možná bych se jako častý odpůrce moderního tranceu měl jít stydět někam do kouta, ale na začátek mi to přišlo slušné a když jsem viděl tracklisty setů Marka Sixmy z poslední doby, tak bylo vidět, že si alespoň uvědomuje, na jaké akci je, takže neházel věci, co jsou úplně mimo mísu. Beat Service se této role zhostil ještě lépe a vystřílel prakticky to nejlepší, co ve svém archivu má.

    Lukáš Pánek: Na toto spojení jsem původně vůbec jít nechtěl, nakonec jsem byl během předpiva přemluven, abych se zašel na tyto „moderní“ trancery podívat. A popravdě řečeno, nebyl jsem až tak znechucen, ba naopak jsem se chytal za hlavu, že je to vlastně fajn. Sixma si sice valil ty svoje odrhovačky, ale aspoň jsem tak nějak čekal, že tyto věci bude hrát. V setu se tak objevily všechny moderní variace na Adagio nebo Sandstorm, nesměla chybět ani remixová podoba nového singlu od Armina. Jeho buddy v triku Beat Service razil v b2b setu hlavně jeho aktuální singly, včetně profláklé nové verze odrhovačky Café Del Mar. Zapomenout jsme nemohli ani na halekačku Nothing Without Me od Schulze, samozřejmě v řádné remixové podobě. Celkový dojem ze setu byl hodně pozitivní.

    Taucher

    Tomáš Vyšinský: Tak k tomuto pánovi nemám co dodat. Potetovaný Němec, který předvádí během svého hraní psí kusy. Kotoul, ani poležení před djským stolkem s cigaretou v ústech mu není cizí. Nutno uznat, že repertoár měl solidní. Na úvod celé klasické stage věci jako “God Is A DJ” a jiné typově podobné rozehřály parket pro další příval beatů linoucích se z reproduktorů.

    The Space Brothers

    Vratislav Šálek: Velice příjemný a melodický set plný klasického trancu, v němž nechyběly ani hity Space Brothers, které vytvořili pod značkou Chakra (včetně legendárního Love Shines Through). Svižné tempo a minimum hluchých míst příjemně navnadily na další pokračování večera.

    Roger Shah B2B Pedro Del Mar

    Tomáš Vyšinský: Dva baleárští bráškové, oba oděni v bílou košili, ujali se sebevědomě djského náčiní. Ač jsme se před akcí obávali, s čím přijde rozmáhající se vrzal Roger, jejich set nás velmi mile překvapil. V průběhu jejich velice energického setu jsme si spolu s dalšími zazpívali Rogerovo “Lost” se zpěvačkou Zarou Taylor, společnou kolaboraci s Aly & Fila, tedy hymnu k 350. vydání radioshow Future Sound Of Egypt “Eye 2 Eye”, nebo další kolaboraci s Alíky – “Perfect Love”. Set jsme si opravdu užili a pánové získávají palec nahoru.

    Lukáš Grega: Bratři v triku, co geny skutečně nezapřou. Rogera jsem se bál, protože poslední dobou přešel z pohodového baleárského stylu do nudného “vlastněaninevimčeho”, ale naopak Pedro Del Mar mě pořád bavil. To se potvrdilo i v tomto případě a sourozeneckému duu s piánkem to vyšlo dost slušně. Asi nejvíc mě v setu potěšilo slyšet nový remix “In the Dark” právě od Pedro Del Mara & Beatstole. Naprostá krása a pánům jsem to docela zbaštil.

    Lukáš Pánek: A na main stagi jsme zůstali i následující hodinku, za což si můžu zpětně sobě pogratulovat, protože jsem chtěl na tuto dvojku odejít. Uf, radost, čirá radost sršela z této sourozenecké dvojice. Roger lítal jak splašený po podiu, v ruce třímajíc piánko, a rozesmátý bratr mezitím mixoval za pultem. A oba dva pojali set jako návrat do časů minulých. Nekonal se žádný trouse masakr, ale pecky jako Lost, Found, které Roger stvořil s božskou Zarou Taylor, nemohl vynechat, ani několik Sunlouger nebo Las Salinas balearic tracků, a málem jsem plakal štěstím při Going Wrong v Shahově plážovém mixu. Na konci setu oba chlápci zrychlili a zařadili tak Aly & Filu – Eye 2 Eye a další. Roger přispěl i Louder – novým singlem, který vytvořil spolu s Paulem Van Dykem. Osobně řadím tento set za vrchol mého večera a neskutečné překvápko. Díky Rogere!

    Eller van Buuren

    Tomáš Vyšinský: První live vystoupení obstaral sám bratr velkého Armina, Eller van Buuren. Jak rychle přišel, tak zase odešel, během svého desetiminutového vystoupení vystřihl na své elektrické kytaře klasický track “Zocalo” a také hitovku kapely One Republic – “If I Lose Myself” v Arctic Moonově mashupu s Arminovým Coming Home. Tato část byla hodně přehlučněná, proto nešlo kytarové prvky snadno rozpoznat.

    Lukáš Grega: On Eller to taky nemá jednoduché, může se snažit dovádět s kytarou jak šílenec, ale když selže zvukař, tak to nemá smysl, což mi přijde, že se v tomto případě stalo docela dost. Nicméně Eller je živel a bylo mu to úplně jedno, svých doslovných deset minut slávy si užil naplno a člověk se zas nestačil divit, jak moc podobný je svému bratrovi.

    Lukáš Pánek: Kytárku do ruky a jedeme! Bratr svého bratra nezapře – protože Eller lítal po podiu s neskutečnou energií, neustále úsměv od ucha k uchu. Zocalo v řádně rockové úpravě byla už jen třešnička na dortu během jeho patnáctiminutovky. Nic světoborného, ale jako sranda dobrý.

    Woody van Eyden

    Vratislav Šálek: Rozhodně nejhitovější set této části classic stage. Woody je šoumen, což potvrdil, protože opět “jedl” mikrofon, zpíval (jednu chvíli dokonce rapoval), neváhal dělat kolečka kolem mixpultu, napojil první řady erární vodkou, pot otřel do obdržené polské vlajky, prostě fakt super “týpek”. Svými “kejklemi” dost vykompenzoval značně nevyvážený set, který střídal výborné pasáže s těmi nudnějšími, na druhou stranu právě od něj zazněly legendární hity jako For An Angel, On a Good Day a další.

    Andy Moor B2B Lange

    Tomáš Vyšinský: Pro mě menší překvapení, ač nijak potěšující. Očekával jsem pomalý britský progessive jim vlastní, ovšem ze začátku setu zazněly splašené dropy a poté i “Shelter” od Dashe Berlina v Marlo remixu. Taneční parket jsem včas vyklidil.

    Lukáš Grega: Pány jsem moc ani vidět nechtěl, nicméně pamatuju si z předchozích let, že šlo o typické britské psí čumáky a tentokrát bylo vidět, že jim vyloženě zvedlo náladu, že jsou na podiu dva. Úsměvy rozdávali nalevo/napravo a hudebně to neznělo taky úplně špatně. Nicméně měl jsem chuť to omrknout taky jinde a ozvala se potřeba si taky dát nějaký ten příjem tekutin, pánové jistě odpustí…

    Lukáš Pánek: Chlapíci si jeli hlavně progresivní tracky, ale jak to tak bývá, začali nejen mě trochu nudit, tak jsme zaveleli k odchodu a k průzkumu dalších částí haly. Lange se smál a i Moora jsme viděli s lehkým náznakem úsměvu, což je na studené čumáky, jak se také jim přezdívá, docela překvapení.

    Susana Live

    Lukáš Pánek: Na Susanku jsem si odskočil během setu, který valil pan Novák na CZ Stagi. Susanka vcelku nepřekvapila svým zpívaným vystoupením, protože si byla jistá prakticky celou dobu. Zazpívala třeba Home v Kandiho remixu, slzu jsem upustil u Shivers a zapomenout nesmíme ani na dojemnou RAMelii, kdy se k ní přidal na podiu i RAM. Susaně to slušelo, holka si své vystoupení evidentně užívala, a zvukaři to nepodělali. Prostě luxus.

    Luboš Novák

    Tomáš Vyšinský: Moderátor ze zaniklých rádií Zlatá Praha a Zlatka a také oblíbená postava známá z hudebních akcí na Vltavě (9.5.2015 začíná plavební sezona), Luboš Novák, se výborně umístil ve facebookové anketě spočívající ve volbě djů pro CZ/SK Stage, a tak se dočkal po mnoha letech zaslouženého prostoru pro své hudební vystoupení mimo parník Tyrš. Klasiky “Ong Namo” nebo “Love, Freedom, Tolerance” od F/X, proložené novinkami jako “Until The End” – společné práce Talla 2XLC a RAMa nebo “Twisted” od Svenson & Gielen v Jorn van Deynhovenově mixu udělaly z malé stage na chodbě na hodinu velkou party zónu.

    Lukáš Grega: Luboš je srdcovka a když jsme si ho prohlasovali, tak jsme prostě museli vyrazit na klasika jeho ražení, díky kterému musela jít stranou i božská Susana. Co říct, skvělá atmosféra, kterou dokázal vytvořit na nejmenší stagei, asi mluvila za vše. Navíc chytře poskládaný playlist byl taky plus, protože Luboš sice zahrál klasiky, ale zároveň novinky, protože vyzobal ty nejlepší nové verze právě od zmíněných klasik. Ať už šlo o legendární “Twisted”, “As the Rush Comes” nebo třeba “In the Dark”. Všechno smetl ještě “Bulldozer” od Simona Pattersona. Prostě co dodat, klobouk dolů před pořadatelem, že dal Lubošovi šanci a těšíme se na parníky jako každý rok.

    Lukáš Pánek: Na parnících jsem nikdy nebyl, takže jsem měl tu čest vidět pana Nováka prvně v akci, a musím říct, že jednak bylo plno, a jednak valil prostě vše, co má jeho posluchač rád, takže od vzpomínek až po nové tracky, které se setkávají s úspěchem na parnících. Lidí bylo spoustu, všichni se náramně bavili, a i přes počáteční technické problémy se s tim Luboš popral na výbornou. Během setu jsem sice zmizel na 20 minutek na main stage kvůli Susaně, ale i po návratu byl večírek v plném proudu. P.S.: Druhé setkání s touto ikonou o půl páté ráno mělo své neopakovatelné kouzlo 🙂

    Main Performance

    Tomáš Vyšinský: Oblíbená zpěvačka Susana, která nazpívala speciálně pro poslední edici Trancefusion hitovku “Time To Say Goodbye” dostala prostor pro své pěvecké umění a rozzářila Průmyslový palác svým briliantním hlasem tento večer již podruhé. K tomu oblíbené bubny ve stylu Safri Duo a parádní lasershow.

    Lukáš Grega: Tak přece jsem Susanku stihnul, součástí hlavního představení bylo to, že zazpívala live hymnu poslední Trancefusion s názvem “Time To Say Goodbye”, přiběhl také Eller i se svou kytarou, sympatická dvacetiminutovka, před kterou promluvil dokonce samotný pořadatel Zdeněk Masopust.

    Lukáš Pánek: Všechny hymny TF, spousta barev, bubenická show, lasery, světla. Pro mě osobně spíš výplněk, který jsem „nutně“ přetrpěl, ale na těch 15 minutek to šlo. Susanka si pak na konci střihla i hymnu letošního závěrečného vydání.

    Kai Tracid

    Vratislav Šálek: Žádné překvapení, Kai Tracid vystoupil na TF už snad popáté a znovu nezklamal, ačkoli už samozřejmě nemohl nijak výrazně ohromit. Jako fanouška jeho nadčasové muziky mě trošku zklamalo, že ze svých nestárnoucích hitů zahrál jen tři (Life is Too Short, Too Many Times, Liquid Skies), na druhou stranu se spolehl na jistotu v podobě Pushe (Universal Nation), Underworld (Born Slippy) a dalších známých projektů a tracků, které nemohou nikoho zklamat. Žádná veliká pecka se nekonala, ale očekávání Kai splnil, takže za mě spokojenost.

    Andrew Rayel B2B Orjan Nilsen

    Tomáš Vyšinský: Proboha proč. Všemi protežovaný mládenec Andrew se svými “Ping Pong” náladami a k tomu hyperaktivní tlouštík hrajícící vrzavé hity. Krásně popsal níže kolega Lukáš.

    Lukáš Grega: Nemám slov a když bych měl, tak by ani jedno slovo nebylo slušné. Co se z pánů stalo, to je skutečně smutný příběh. Orjan, co dřív jel pohodičky jako “La Guitarra”, “Le Tour De Trance” nebo naopak neskutečné valby jako “Viking” nebo “Amsterdam” teď jede hodně podivný styl, kterým se mi úplně odcizil. Pravděpodobně vrchol jeho části bylo to, když dal svou novinku “The Edge”, která je za poslední cca 3 roky asi nejtrancovější věc, co udělal. Ale s tím už jsem se smířil, Orjan se stylově posunul už jinam a sám to všude zdůrazňuje. Přesto bylo vtipné ho pozorovat, jak pořád otvírá pusu jak kapr, který lehce připomíná Pac Mana a čeká, co jeho drobný kolega vedle něj předvede, aby na to mohl navázat. Pana Rayela snad ani nechci komentovat. Člověk, co dělal naprosto skvělý trance, se teď změnil na podivnou perverzi a fascinaci nejodpornějšími zvuky, co může vyhrabat ze své “krabičky” hitů. Nejhorší je, že si ten člověk snad sám nalhává, že ještě pořád dělá trance, ale tohle už skutečně nemá s trancem nic společného. Ono milý Andrew totiž fakt neznamená, když vezmeš rádiové odrhovačky jako “Are You With Me?” nebo “Heroes” od Alessa a lidi na to mají velkou odezvu, že by to bylo dobré. Znamená to jenom tolik, že to prostě znají a ty jim to naservíruješ v extra profi vrz vrz verzi. Tohle fakt není trance, ale hodně levná diskotéka a nepomůže tomu ani fakt, že na to lípneš stále stejné zvuky ze své produkce, které se nemění už asi 2 roky. Víte, je to vážně smutný příběh, kor, když si vezmu, že jsem měl Andrewa vážně rád a hlavně, když v rozhovoru, který jsem pomáhal zprostředkovávat, dal jasně najevo, že nikdy neplánuje žánrově uhnout navzdory současným trendům. No, holt peníze jsou asi větší lákadlo než se zaprodat, a že jsem u tohoto setu vydržel asi 40 minut, považuju za zázrak.

    Lukáš Pánek:  Jediné pozitivum, které v jejich vystoupení shledávám, je neskutečná energie, kterou do vystoupení oba dali. To se jen tak nevidí. Rayel i Orjan pobíhali po podiu (až jsem se bál, že těžkotonážního Nielsena podium neudrží), smáli se a vesele komunikovali s publikem. Bohužel po prvním rayshapu dashapu a mašapu jsem odešel. Smutný konec dvou talentů. Dál bych k tomu už nic nerad dodával. Omlouvám se. Vše hodnotí Lukáš viz výše.

    Nifra

    Tomáš Vyšinský: Po přechodu z hlavní stage, kde hráli ve stejnou chvíli Andrew Rayel s Orjanem Nilsenem, jsem si moc nepolepšil. Nudné Coldharbourovské hitovky v režii (VELMI) sympatické slečny za mixážím pultem. Její půvabný vzhled mě v delším setrvání na CZ/SK stage bohužel nepřesvědčil.

    Lukáš Pánek: Na Nifru se skvěle kouká, Slovenky mají svoji krásu v genech. Holka si jela hlavně svůj Coldharbour styl, kdy nezapomněla prakticky na všechny důležité hity tohoto labelu. Já se dočkal ke konci “Erase You” od Schulze v jejím mixu, bavil mě i Fisherman & Hawkings – “Apache” a řadu dalších. Nakonec zklamání, čekal jsem víc, než je unylé, stejné tempo.

    Nifra2dj-nifra-trance-heaven

    PureNRG

    Tomáš Vyšinský: Hodně jsem se těšil na toto exkluzivní vystoupení dua Giuseppe Ottaviani a Solarstone. Projekt PureNRG je čerstvý a v průběhu hraní používají oba trancoví matadoři klávesy a samplery a nejen hlavní části skladeb hrají naživo. Set začal úderně a svižně, ale to je tak vše. Kromě jejich společné novinky s názvem “Pump Up The NRG” jsem nepoznal jedinou. Set neurazil, ale hodina neznámých věcí mě také nenadchla.

    Lukáš Grega: No jo, duo Solarstone & Giuseppe je vždycky lákadlo pro příznivce pure tranceu. Pánům nejde upřít v první řadě to, jak neskutečně sehraní a sladění jsou, což je samozřejmě zapříčiněno tím, že spolu v případě PureNRG fungují jako skutečná dvojice a ne jako většina B2B setů, které byly na pořadu dne na poslední Trancefusion, nicméně to působilo vážně dobře. Tím ale asi s hodnocením skončím, dupalo to pěkně, ale nepoznal jsem z toho prakticky nic. Padlo to trošku do stereotypních vln, což mě mrzelo.

    Lukáš Pánek: Na rozdíl od Lukáše jsem si jejich set užíval, i když jsem ho maličko zkrátil. Jak Solarstone, tak Giuseppe jeli hlavně novinky z jejich dílny, nezapomněli ani na jejich novinku, kterou jste měli možnost slyšet už v Příručce, pro připomenutí klikněte na odkaz níže. Oba dva působili spíše chladnějším dojmem, věnovali se mixážnímu pultu, a s publikem moc nekomunikovali. Škoda, že se nenahrávali, protože bych si tento set ještě jednou rád poslechl. Zájem o Pure NRG přetrvává.

    Johan Gielen

    Tomáš Vyšinský: Sympaťák Johan měl, jako při každé Trancefusion, úsměvů na rozdávání. Z jeho setu jsem zaslech pouze začátek a konec a opravdu mě mrzí, že jako jediný se mi překrýval s pány z PureNRG, neboť sety v jeho podání mají vždy šťávu a pořádnou dávku energie. Velký palec nahoru si Johan vysloužil v závěru setu, kdy jako bonus zahrál všemi známou klasiku od Roberta Milese – “Children”. Nikdy v životě by mě nenapadlo, že tenhle track na akci ještě někdy uslyším. Johan byl po setu nesmírně vlídný a nechal se fotografovat s mnoha fanoušky (včetně nás 🙂 ).

    Lukáš Pánek: Children! Neskutečná nostalgie. Díky Johane!

    Marusha

    Tomáš Vyšinský: Na tuhle padesátiletou dámu jsme se těšili již od samého oznámení její účasti na Trancefusion. Po loňské OldSchool Edition jsme byli plni očekávání, jak to na nás německá djka, hrající sety z gramofonových desek, opět vybalí v tempu 160+ BPM. A stalo se tak. Kromě téměř neznámých rychlých dupaček na nás nahrnula také techno verzi “Hyper Hyper” od Scooter a nebo v závěru i drum’n’bassový remix známého “Ready Or Not” od Dje Hype. Marusha opět zazářila a dokázala, že hudební scéna na tom není ještě zas tak špatně. Kéž by se v České republice neukázala naposled.

    Lukáš Grega: Tady by měl chodit každý DJ pro inspiraci, jak to má vypadat. Je to sice netaktní upozorňovat u dámy na věk, ale Marusha jistě odpustí, když zdůrazním fakt, že už minula padesátý kilometr svého života. Nicméně energie a optimismus, co z této dámy září, to je skutečně neskutečné. Vražedné tempo ve spojitosti, že jako jediná stále hraje z vinylů, což 50% vystupujících už ani netuší, co to vlastně bylo, dodává této královně ještě víc plusových bodů. Tohle prostě neomrzí a stále doufám, že se ještě naskytne možnost tuto usměvavou a nekompromisně nejakčnější vražedkyni za mixem ještě v Česku přivítat.

    Lukáš Pánek: Už po oldschool edici TF, která proběhla na podzim, jsem dostal echo, že tato energická dáma z vás vytříská poslední zbytky sil. Jak bylo slibováno, tak bylo i splněno. Paní je nespoutanost sama. Když se za pult postaví padesátiletá paní a roztočí svoje vinyly, máte pocit, že stojíte u něčeho významného, kde chcete být napořád. Marusha si celý set neskutečně užívala. Nejvíc mě fascinoval lahváč Plzně, který Marusha do sebe klopila. Publikum sice bylo trochu chladnější, ale to bylo nejspíš kvůli nedostatku aktuální energie ve svalech, které byly plně zaměstnány zběsilými pohyby, které v nich 160tkový rytmus vyvolával. Říká se, vidět, slyšet a zažít Marushu, a umřít. Tak hodnotím tento oldschool devadesátkový techno-rave večírek a dostaveníčko s ikonou devadesátkové produkce. HYPER HYPER PITCHO!!! Hell yeah!

    RAM B2B Sied van Riel

    Tomáš Vyšinský: Nezvyklé spojení těchto dvou pánů přineslo první kulervoucí set večera. Potěšila nás klasika “Adagio For Strings” od Tiesta, ale také “How Many Times” od Plumb a spoustu dalších méně známých tracků.

    Lukáš Grega: Sice jsem viděl asi jenom posledních 30 minut setu, ale bylo vidět, že pánové si neskutečně sedli a moc je to spolu baví, což naštěstí byl případ většiny účinkujících, ale tady to vyzařovalo tak nějak nejvíce. Hudebně taky nemám žádné připomínky, fungovalo to, vzhledem k pokročilé hodině bylo nastoleno jasné tempo, takže za mě palec nahoru.

    Lukáš Pánek: Viděl jsem závěr setu, nemůžu být tedy kompetentní k hodnocení, ale z toho mála, co jsem viděl, mě zaujala klasická verze Adagia. Oba pánové komunikovali, RAM pobíhal po podiu s čapkou, dělal obličeje a evidentně si to užíval.

    Sean Tyas B2B Menno De Jong

    Tomáš Vyšinský: Američan Sean Tyas a holanďan Menno De Jong rozhodně nezkazili nastolenou náladu na hlavní stage po odchodu RAMa se Siedem. Svou společnou hodinu rozřízli pravým psy-trancovým peklem a toho se drželi po celou dobu setu. Ucho návštěvníka nemohlo minout ani Seanovo “Da Doo Da Dah”, spolupráci Menna s Adamem Ellisem na tracku “Solicitude”, či například pro změnu Ellisův remix k “Creatures Of The Night” od Menna se zpěvačkou Noire Lee.

    Lukáš Grega: Pfů, no tohle už bylo pěkně nastolené peklo. Když se dvoumetrový borec s kočkou na triku a o dost menší řezník s kšiltovkou sejdou na jednom podiu, dopadne to přesně takhle. Neskutečné tempo, kopavé rytmy, no prostě už to mělo všechno, co očekáváte v pět ráno na akci, která postupně zvyšuje rychlost. Možná mě trochu zamrzelo, že pánové neprovětrali svou aktuální tvorbu, hlavně Sean Tyas, který měl v poslední době hodně zajímavý releasů, ale to jsem schopný odpustit, hlavně, když Menno nezapomněl své pecky jako “Creatures of The Night” nebo “Solicitude” s Adamem Ellisem, které mám fakt rád. Dobře nastolená atmosféra.

    Lukáš Pánek: Tyasovský techno styl s hutnými basovými linkami a přicmrdánek Menno. Tak na mě působilo toto vystoupení, které místy připomínalo výuku: “Jak být dobrým DJem.” Menno stál, koukal, tleskal a Sean si tam rozjížděl své tech-trance zabijačky. Z jeho tvorby jsem tam moc neznal, i podle tracklistů je spousta věcí “ID”, takže nejspíš nás čeká postupné odhalování. Menno mě potěšil s Kreaturou noci, jinak jsem trochu začínal pociťovat bolest v zádech, tak jsem se přestával cítit komfortně, což se podepsalo na tom, že jsem si jejich set neužil a moc mě nebavil.

    Bryan Kearney B2B Sneijder

    Tomáš Vyšinský: Pro mě osobně vrchol celé Trancefusion. Za Bryanem Kearneym jsem ochoten cestovat daleko, jeho svižné a nadupané sety bourají haly a kácí i takové divočiny, jako například v únoru Brno. Tentokrát se jednalo o kolaboraci s “týmovým” řezníkem a spolu-Irem Sneijderem, s kterým vyprodukoval tracky “Proper Order” a “Next Level”. Tím prvním jmenovaným odstartoval tuto neuvěřitelnou řeznickou smršť, která pokračovala Arminovou hymnou “Together” – remixovou mordou od Bryana. V tu chvíli jsem málem vyletěl z kůže a spolutancující v mé blízkosti měli co dělat, aby se stačili krýt mým neovladatelným, divokým a spontánním pohybům končetin na všechny strany. Po tomhle tracku se Bryan z nám neznámých důvodů bez vysvětlení přemístil do ústraní a po zbytek setu hrál pouze Sneijder. Těžko říci, zda za to mohl jistý druh “společenské únavy” v šest ráno, nebo to mělo jiné vysvětlení. Každopádně i s absencí pana “Bryan Fucking Kearney” nabral set na obrátkách a pokračoval směle přes “Full Throttle” od Alíků se Sneijderem, “Next Level”, až k hitovce “#Acid”. Sám za sebe hodnotím jako nejlepší set celé akce.

    Lukáš Grega: Jsem v rozpacích, abych pravdu řekl. Na něco se těšíte, na něco se hodně těšíte. No vlastně na něco se těšíte úplně nejvíc a pak to nějak divně nevyjde. Toho jsem se bál, ale z úplně jiného pohledu, než jaký se nakonec stal. Bál jsem se celkem jasné věci – únavy. Když začíná něčí set v šest hodin ráno a vy jste na akci od osmi, říkáte si, že to bude trochu boj o život vydržet tak dlouho (Kor když Váš jediný povzbuzovák je kofein v kolovém nápoji, ano, taneční párty skutečně fungují i bez drog a alkoholu, to čumíte, co?). Krize zažehnána a skutečně jsem vydržel na mé oblíbence, které jsem strašně chtěl v tomto složení vidět. To mi vyšlo, viděl jsem pány, jak se usmívají, což je u Bryana docela nezvyk, jelikož většinou je zabraný do mixování a moc neřeší, co se děje kolem a prostě Vás rozseká svým výběrem tracků. No, ten výběr tracků jsem vlastně dostal, nejde vyčítat ohledně tracklistu ani slovo. Vlastně jsem dostal i Bryana, ale co mě mrzí, je fakt, že jsme ho dostali asi tak na 20 minut. Pak z neznámých důvodů prostě zmizel. Těžko říct proč, nerad spekuluji, mohlo mu být špatně, mohl pařit trošku víc, než snesl, každopádně prostě po dvaceti minutách zmizel a už se nevrátil. Sneijder tak trochu zoufale koukal kolem sebe a vypadalo to, že vlastně ani sám neví, co se vlastně stalo. Nicméně ho to hudebně nerozhodilo a naservíroval přesně to, co se od něj očekává. A ostatně i od Bryana, pravděpodobně to měli komplet připravené a tak to odehrál i za něj, protože hudebně to dost zapadalo do toho, co většinou Bryan volí. Ve výsledku to tedy bylo Sneijder B2B Sneijder B2B Bryan Kearney’s flashka. A když budu zlý spekulant, tak možná B2B flaška něčeho dobrého v rámci warmupu před akcí v backstagi. No nic, snad je Bryan v pohodě, Česko má rád, vrací se sem často, tak nepochybuju, že nám to někdy v budoucnu snad vynahradí, bohužel už asi ne se Sneijderem po boku.

    Lukáš Pánek: Názor na tyto zabijáky mně nějaká společenská únava nezmění. Oba dva to jsou poctiví tech producenti, které mám rád. Můžeme se dohadovat, jestli česká vodka, pivo a kdoví co dalšího, mohli za “sick” Bryana, nebo jestli to byla spíše ranní hodina, ale Sneijder i přes zoufalství v jeho očích odvedl profesionální výkon a dojel “b2b” set až do zdárného konce. Together a Next Level top večera! Během tohoto setu jsem se odporoučel na vlak, takže zbytek hodnocení už je na ostatních kolezích.

    Manuel Le Saux B2B Darren Porter

    Tomáš Vyšinský: Řeznictví zanechané Sneijderem jsme v úplně posledním setu Trancefusion nezavřeli, jen jsme šli o dům dál. Pánové Le Saux s Porterem se nepohybují na akcích poprvé a také dokážou nastřelit správnou energii do svých fanoušků. Jedním z prvních průstřelů byl Darrenův track “Cause and Effect” Zazněl také velmi oblíbený hit “Brute” dvojky Armin van Buuren & Ferry Corsten. K závěru se přeživší vyvolení, kteří byli v Průmyslovém paláci ještě před osmou hodinou ranní čilí a na nohou, mohli pořádně vyřádit na předělávce tracku “Physical Overdrive” Johana Gielena, kterou si vzal na starosti právě Darren. A jak se blížila osmá hodina ranní, tím blíž byl oficiální konec velkolepé taneční akce s názvem Trancefusion.

    The very special last goodbye

    Tomáš Vyšinský: Zbyl jsem do konce celé akce z celého našeho příchozího (nejen redaktorského) týmu zcela sám. Sice jsem měl po předchozích několika hodinách důvod ke každé slečně (která stála za to) zvolávat (zcela právem) notoricky známou píseň “Lásko, mně ubývá sil”, ale i přes to jsem si nenechal ujít závěrečné rozloučení s ohlédnutím za všemi uplynulými Trancefusion. Zde je k dispozici také vlastní video ze zakončení. Závěr byl opravdu dojemný, že jsem měl slzu na krajíčku, ale což. Jak pronesl římský básník Publius Ovidius Naso: “Konec dílo krášlí.”

    Hodnocení Tomáše Vyšinského:

    Je neuvěřitelné, že se tahle velká akce, která je úzce žánrově profilovaná, mohla v dnešní době uskutečnit. V první řadě proto patří obrovské dík BTL Agency, té opravdu nejlepší pořadatelské agentuře, která se v naší zemi nachází a samozřejmě jejímu lídrovi Zdeňkovi Masopustovi, díky němuž projekt Trancefusion spatřil světlo světa. Je vidět, že agentura pořádá akce pro lidi a kvůli lidem, i když mě mrzí, když občas vidím nekalé úmysly některých jedinců, kteří buď kšeftují se soutěžními vstupenkami, nebo nějak jinak nelegálně “hospodaří”. Podobné akce by tu měly být zejména pro lidi, spojovat je silou hudby.
    Právě skončená poslední edice Trancefusion zůstane nadobro v mých vzpomínkách. Spousta skvělých djských výkonů, hodiny kvalitní hudby, zábavy a nezapomenutelné atmosféry. Pokud bych měl akci zhodnotit, dávám plný počet bodů, protože Trancefusion – Time To Say Goodbye byla skutečně legendární!!

    Hodnocení Lukáše Gregy:

    Je až neskutečné, že můžu s čistým svědomím říct, že jsem byl na všech Trancefusion, které BTL Agency pořádalo. Je to neskutečné, kolik hvězd tranceové scény jsem viděl a mohl jsem si o nich udělat nějaký obrázek a užít si jejich umění naživo. Trancefusion končí, ano, je to fakt, je to pro mě smutná zpráva, ale život jde holt dál. Zakončení bylo skutečně skvostné a po pořadatelské stránce pravděpodobně bez jakékoliv výtky, ostatně jako ve všech případech. Je vidět, že tým okolo Zdeňka Masopusta skutečně věděl, co dělá a dělal to pořádně, což by potřebovalo vědět v dnešní době hodně pořadatelů (tichý pozdrav na Slovensko pro Celebration.sk, pořád Vás nesnáším za ten poděl s Arminem a ještě u nás v Česku). Nezbývá než doufat, že Trancefusion sice umřela, ale přijde nějaký další koncept, který nezapomene na to, že trance má stále velké množství fanoušků, kteří chtějí vidět své oblíbence naživo. Ještě jednou velké díky za ty desítky jmen, která nám BTL Agency umožnila vidět v Praze a ponechala nám díky tomu také plno krásných vzpomínek.

    Hodnocení Lukáše Pánka:

    Já bych rád napsal, že děkuji agentuře BTL za zprostředkování neskutečných zážitků. Ty čtyři roky dokázaly pozvednout úroveň českých trance akcí na nový level. O trancu se tak začíná mluvit mnohem více, a řada DJs i producentů se na ten náš rybníček začala zaměřovat mnohem více. Vždyť kdy jindy se stane, že se o Praze hovoří jako o hlavním městě trancu, kde se sejde světová DJská trance špička a společně si zahraje, skoro pro radost (i když o peníze tu jde vždy až na prvním místě). Trancefusion mi přijde na rozdíl od konkureční Transmission takové skoro až rodinné setkání, spousta lidí je normálních, nejdou na akci jen pro to, aby ukázali své vyrýsované svaly (a kozy), ale aby si skutečně poslechli aktuální (nebo oldschool) tvorbu, a pokecali s kamarády a známými. Trancefusion sice odešlo spát na věčná loviště, ale pevně doufám, že nějaký podobný koncept se nám brzy odhalí, a my se tak budeme moci opět znovu pod hlavičkou BTL Agency potkávat, poslouchat a vyměňovat si ty skvělé zážitky, které nám trance dává. Děkuji pane Masopuste!

    Hodnocení Vratislava Šálka:

    Sluší se agentuře BTL poděkovat za čtyři roky plné úžasných zážitků, velkých DJských jmen, parádní muziky a především skvělé a neopakovatelné atmosféry. Praha se díky ní stávala středem trancového světa a na TF se sjíždělo množství zahraničních posluchačů, kteří většinou neudělali ostudu a všechno si dost chválili. Koho by před pár lety napadlo, že v této době bude zorganizována geniální Oldschool akce, na které zahraje padesátnice Marusha z vinylů? Koho by napadlo, že někdy uslyší naživo Kai Tracida? Kdo by si pomyslel, že na takovéhle akci se dočká vystoupení i legendární Luboš Novák? Kdo by tušil, že tento event nabude takových rozměrů a DJs se budou rádi chlubit, že tu hrají a sdílet na sociálních sítítch své emoce v podstatě live? Je moc dobře, že pokud organizátoři chtěli skončit s touto značkou, skončili v tom nejlepším a nikdo nemůže říct nic o tom, že je dávno za zenitem a nedrží se svých zásad a jména. Poslední edice Trancefusion se vyvedla na výbornou, protože vzhledem k volbě Main stage a Classic stage prakticky nemohlo dojít k tomu, že by “nebylo co poslouchat” a někdo by se vysloveně nudil. V neposlední řadě zaslouží pochvalu i technická stránka akce, rychlá obsluha na baru, veliká relax zone a příjemné šatnářky 😉 Díky všem a někdy na podobné akci nashledanou!
    PS: Přece jen jedna malinká výtka k historii TF – mrzí mě, že kdysi slibovaný Paul Oakenfold se bohužel nikdy neobjevil.

    Napsat komentář

    Informace

    05. 04. 2015, 23:20


  • Nejnovější příspěvky

  •