• Transmission – Seven Sins

    Typický podzimní den. Tak by se dal stručně charakterizovat 25.listopad. Datum, které měl ve svém diáři zakroužkován nejeden trancový fanoušek. United Music si totiž připravili pro fanoušky Transmission odlišnou edici oproti rokům minulým. Lišila se zejména složením účinkujících. Zatímco loňská akce s přízviskem “The Machine Of Transformation” byla pod taktovkou Orjana Nilsena, Arneje nebo Cosmic Gate, letos se organizátoři rozhodli věnovat událost na přání fanoušků upliftingové a pure trancové větvi EDM (elektronické taneční hudby). Už v červenci jsme vám, čtenářům serveru Nejhudba.cz, přinesli jemný nástřel toho, co a kdo všechno nás na akci s podtitulem “Seven Sins“, čeká. Proto nesměla chybět ani výprava našeho serveru, tentokráte opět v tom nejsilnějším uskupení, Lukáš & Tomáš & Lukáš.

    WarmUpovým mužíkem se stal, jako loni, tuzemský oblíbenec Thomas Coastline. Hned po jeho hodinu a půl trvajícím setu ho vystřídal první producent, kterému byl přidělen (a to celkem trefně) první ze sedmi hříchů, a to Gluttony (obžérství). Jedná se o Alexe M.O.R.P.H.a, o kterém je poslední měsíce známo, že ve svých setech hraje především typický “Armada trance” a sem tam utrousí i nějakou upliftovější věc. Proto jsme na akci do O2 Areny dorazili něco málo před koncem jeho setu. Ten si dovolil ukončit, jak má ve zvyku, legendární věcí z roku 2011, kterou zboural nejeden hudební žebříček. Jedná se o kolaboraci se zpěvačkou Sylvií Tosun na “An Angels Love”, kterou se oba proslavili.

    Pozvaným na akci Transmission Seven Sins byl také irský matador, kterého netřeba dlouze představovat. Snad jen podotknout, že druhým hříchem byla zvolena ješitnost (Vanity). Rich Mowatt aka Solarstone neposledy vystoupil v České republice na jaře tohoto roku při příležitosti Trancefusion Power Of Elements, kde nás jednoznačně uchvátil jeho vytříbený set. V pondělí 27.října vychází kompilace Pure Trance Vol.3, kterou Solarstone připravil společně s Bryanem Kearnym. V duchu blížícího se vydání alba byl pojatý i celý set. Zazněla hromada “no-name” věcí, o kterých jistě uslyšíme v následujícíh týdnech, ale všechny nás Rich potěšil svou klasikou “The Spell”, která se valila do našich uší. Ani nedávná Solarova předělávka singlu z Twilight Ságy, Iko – “Heart Of Stone”, nemohla chybět.

    Třetím chříchem akce se stala Greed (chamtivost). Tu dostal za úkol zaštítit temperamentní Giuseppe Ottaviani, jehož vystoupení bylo koncipováno opět jako “Live!“, tedy s elektronickými nástroji, na které během setu živě hraje. Svoje působení za mixážním pultem začal stylově melodicky, navázal také hitovkou “Heal This Empty Heart” se zpěvačkou Alana Aldea v remixu od Alexe Wackii. Zazněl také track “Love Will Bring It All Around” s vokály zpěváka Erica Lumiera. Na závěr svého energického setu se do našich uší navalil bootleg od Paula Webstera znamé kapely Coldplay. Singl “A Sky Full Of Stars” se díky tomu dostal i do radioshow A State Of Trance.

    Další část akce, takzvaný Transmix, je patnáctiminutový předpřipravený set, letos od Ranka1. Originalita spočívá v práci nizozemského týmu Vision Impossible, něco jako bohy přes hrátky se světelnými efekty. Po celou dobu akce Transmission bylo v provozu přes 600 m2 LED obrazovek, 182 inteligentních světelných zdrojů, osm kusů 23W RGB laserů a osm 8W zelených laserů. Také 10 výrobníků mlhy, 9 plamenometů a další pyrotechnika. Tato vizuální část show vynikla právě při Transmixu, kdy se zamlžená hala proměnila díky laserům v jeden velký playground. Nám nezbývalo nic jiného, než jen stát a nechat se unášet tím, co všechno Vision Impossible dokážou. Set Ranka1 až příliš okatě připomínal jeho set z nedávné Trancefusion – The Legends, který byl už tam velmi slabý. Avšak nad hudební stránkou této patnáctiminutovky jsme schopni přivřít oči. Transmix byl jedním slovem PECKA!

    Přišla na řadu pro mnohé nejočekávanější část události, a to vystoupení Markuse Schulze, společně s hříchem Lust (chtíč). Ten, jako hlavní jezdec Coldharbour Recordings, slaví desáté vystoupení na akcích Transmission v řadě. A Coldharbour soudnd očekávaně prezentoval. Naše parta se šla raději mimo hlavní plochu občerstvit a pokusit se přežít téměř dvouhodinový nekončící roj všemožně bzučících pazvuků, linoucích se z obrovských reproduktorů zavěšených v hale, co nejdále jejich zdroji. Avšak neunikli jsme. Z haly jsme zaslechli například track Armina van Buurena – “Hystereo” v remixu KhomHy, jeho vlastní hymnu akce “Seven Sins (Transmission 2014 Theme)” a pro nás asi nejlepší věc z celého setu, “Remember This” v remixu od Marka Sherryho. Během hraní se také změnil čas z letního na zimní, během čehož se na hodinu zastavily všechny analogové hodiny v hale. Něco po druhé hodině zimního času jsme se odebrali zpět do haly, vychutnat si další vystupující.

    Jednička Subculture Recordings, irský “plešoun” John O’Callaghan, je jistě jednou z nejvíce diskutovaných postav na trancové scéně. Jeho tvorba se ubírá směrem k dechberoucí, upliftově-tech-trancové produkci, díky které si získává stále nové a nové příznivce. Na akci mu byl přidělen chřích Jealousy (žárlivost). Set začal příjemně melodicky, zazněl i Standerwickův remix ke společné práci Johna a zpěvačky Jennifer Ren v tracku “Games”. Nechyběla ani akladba vydaná na zmiňovaném labelu Subculture, a to Will Atkinson a “Victims”. Po ní to John pěkně nakopl a k závěru mohlo ucho znalce zaslechnout také remix “Touch Me” od Paula Oakenfolda.

    Velkou neznámou byl pro nás švihák Photographer, který si u nás odbyl zároveň svou premiéru. Jeho hřích Anger (hněv) s ohnivými motivy na obrazovkové stěně napovídaly tomu, že se při jeho setu zřejmě nudit nebudeme. A to také potvrdil. Prakticky hned na začátku do plné haly vpálil svůj nabušený remix tracku “Trancelation” projektu Binary Finary a producenta Franka Dueffela. Poté roztancoval dav dalším svým remixem, teď však hitovkou z remixového alba Quiet Storm od Aly & Fila – “Laily”. Následovalo také “Who’s Afraid Of 138?!”. Přibližně v půlce setu jsme se dočkali také jeho vlastní bomby “Airport”. V závěru se všichni oddali melodii v jeho vlastním songu “Night Lights”.

    Sedmým a posledním vystupujícím na Transmission byl s hříchem “Laziness” (lenost) sám velký Bryan Kearney. Já osobně jsem po jeho loňském tvrdě psy-trancovém vystoupení na Future Sound Of Egypt 300 očekával podobný “hukot”. A ruku v ruce s tímto očekáváním jsme také téměř zbořili halu během prvního tracku “Next Level”, který nedávno vyprodukoval Bryan Kearney s řezníkem Sneijderem. Hned poté pokračovala likvidace arény peckou Bryanova projektu Karney – “Say Nothing”. Taktéž vokálovka od Garetha Emeryho a zpěvačky Bo Bruce – “U” v Kearneyho mixu rozproudila dav. Pár chvil na to se halou rozlehla melodie od Aly & Fila a jejich počinu z nového alba “The Other Shore” společně s Ferry Taylem – “Nubia”. A Alíci nezazněli naposledy, slyšeli jsme také mashup od Daniela Kandiho, křížící traky od Solarstone s Aly & Fila – “Fireisland” a The Thrillseekers – “The Last Time”. Set ukončil Simon Patterson a “Miss You”.  Po konci setu Bryana nastal drobný přídavek, a to klasika “Suburban Train” od Tiesta z roku 2001. Následovalo extravagantní outro a poděkování všem, kteří se Transmission zúčastnili.

    NÁZOR AUTORA (Tomáše Vyšinského):
    Od jedenácté edice Transmission jsem očekával výjimečnost, kreativitu a špetku exkluzivity v tom smyslu, že se vyjelo ze zajetých kolejí moderního trousu směrem k čistému upliftu a tech-trance, který si získává stále více fanoušků po celém světě. Moje očekávání se naplnila. Solarstone s Giuseppem sice předvedli slabší výkon oproti jarní Trancefusion, avšak u těchto dvou pánů je pomyslná záruka toho, že nezavržou. To se nedá říct o rezidentovi Markusovi Schulzovi, který se do zbytku lineupu absolutně, ale opravdu absolutně nehodil. Bylo mi při jeho setu smutno. Vše je ale zapomenuto po setech Johna a Photographera a ještě úžasnějším “řeznickém” závěru Bryana Kearneyho. O zázemí areny bych se radši nezmiňoval, stejně jako o práci zvukařů a jejich chvilkovými záseky. Velké poděkování za kvalitní zážitek patří rozhodně týmu Vision Impossible, díky kterým dostala akce jedinečný a nezapomenutelný zážitek.

    NÁZOR Lukáše Pánka:
    Seven Sins koncept jedenáctého vydání Transmission mě od samého začátku velice potěšil výběrem jmen. Hlavně díky tomu, že se vyměnila skvadra DJs a producentů. Místo Cosmic Gate a Arneje či W&W, se k nám vydala pure-uplift-tech tranceová Djská elita. Prvně v životě jsem byl v O2 Aréně, která mě uhranula svojí monstrozitou. Tento Hušákův železobetonový postmoderní pomník je sice skvěle vyřešen na tyto velké akce, ale díky své rozhlehlosti jste se snadno mohli ztratit, nebo celá hala chodila na jedny toalety, které byly beznadějně přeplněné. A přitom stačilo trochu hledat a mohli jste nalézt skoro prázdné toalety v prvním patře. Jenže komu by se chtělo chodit tak daleko, že? Nabídka občerstvení i cenová relace byla přesně pro takový typ akce, takže si nemůžu stěžovat. I unavené nohy jste si mohli nechat odpočinout na sedačkách na tribuně, takže v tomto případě nemám co vytknout. Co se hudby týče, tak spousta tracků byla beznadějně přebasovaná, melodie a výšky se tak často zbytečně ztrácely v dunění, a řada tracků tak byla zcela pohřbená zaživa. Pochválit musím luxusní světelnou aparaturu, lasery a motivy na LED stěnách, které byly koncipovány jako okna v kostele. Často to byla pastva pro oko, hlavně kvůli ztvárněným dámským hříchům. DJs mě všichni vesměs potěšili, i když můj milovaný Solarstone si vybral protentokrát slabší chvilku, protože valil věci z alba Pure trance vol.3, které vychází v pondělí 27.10., takže jsem spoustu tracků prostě neznal. Pepík Ottavianni mě potěšil, stejně tak jako luxusně vyvedený Transmix od hatovaného Rank 1 a Vision Imposible. Markus Schulz bez komentáře, a nebýt Nifry remixu k Erase You nebo Sherryho verzi Remember Me, tak budu naštvaný ještě teď. Plešoun Callaghan představil klasický set, neurazil, příliš mě ani nenadchnul. Překvapením večera se tak pro mě stal Photographer a hlavně řezničina na konci – od Bryana Kearneyho, který se rozhodl většinu zbývajících návštěvníků zabít. Psy-techtrance masakr nad ránem, to se nepoštěstí jen tak leckomu. Návštěvníky bych asi nekomentoval, od tílkařů, přes nechutné bárbíny, spousta lidí vůbec asi netušila, co se hraje, hlavně že to duní, a že si mohli dát prášek a zapít to vodkou. A pohoda klídek, tančíme.
    Osobně jsem nakonec s akcí byl spokojen, i když menší akce typu Transfůze jsou pro mě asi stravitelnější. Díky!

    Napsat komentář

    Informace

    26. 10. 2014, 18:59


  • Nejnovější příspěvky

  •